Loading

10.4. České stavovské povstání, osudy českých zemí za 30leté války

- Poté, co MATYÁŠ zemřel, se jeho následníkem stává FERDINAND II. ŠTÝRSKÝ → velmi tvrdý, pronásledoval protestanty. V Berouně byl uzavřen evangelický kostel, v Hrobech rozbořen.
- Nekatoličtí stavové si takové jednání nedali líbit, byla to pro ně poslední kapka → i přes zákaz císaře se sjeli do Prahy na sjezd nekatolických stavů (21.5. 1618 do pračeského Karolina) → po bouřlivém jednání 23.5. 1618 vtrhli čeští stavové (Harant, Jindřich Matyáš Thurn,…) na Pražský hrad a 2 přítomné místodržící VILÉMA SLAVATU a JAROSLAVA BOŘITU Z MARTINIC i písaře FILIPA FABRICIA vyhodili z oken (spadli do odpadků a hnoje, nic moc se jim nestalo, jeden měl zlomenou ruku, jeden z nich řval: „Kurvy kurevské!“)
- Po defenestraci ustanovili čeští stavové dne 25.5. 1618 30 členné vládnoucí direktorium (v čele Václav Vilém z Roupova), Habsburkové byli sesazeni, Morava zůstala neutrální (Karel st. ze Žerotína) .Českým králem se stal FRIDRICH FALCKÝ (vedoucí protestantské unie) → neosvědčil se, nerozuměl poměrům. Docházelo i k rozporům, protože jako kalvinista prováděl obrazoborectví, se svými druhy znesvětil hrobky českých králů .Panoval krátce: léto 1619 – 8.11. 1620 = „zimní král“ (vládl 13 měsíců)

-Stavové věděli, že Habsburků je hodně, proto počítali s pomocí:

a) Nizozemsko → peněžně (v té době byly žoldnéřské armády), Nizozemci neoplatili tak moc, jak si Češi představovali
b) uherští protestanti → GABRIEL BETLÉM
c) Anglie → příbuzenské svazky, anglický král měl za manželku dceru Fridricha Falckého Annu
-Naopak Habsburkové měli finanční pomoc a žoldnéřské vojsko od španělských příbuzných a dalších zemí (německá katolická liga, polský král i luteránského kurfiřta saského JANA JIŘÍHO, který zradil protestanty)
-Na počátku se českým stavům daří → obsadili Prahu, byli v ofenzívě a dostávají se až k Vídni (chtěli útočit na císařský palác, Harant dokonce nechal odstřelovat okna paláce) → avšak museli ustoupit, jelikož nepřicházela pomoc a nebyly peníze, na podzim 1620 se štěstí českých stavů odvrátilo. Císařská armáda vrhla do Čech, postupovala od jižních Čech k Praze → střet obou vojsk se odehrál 8.11. 1620 na BÍLÉ HOŘE → bitva trvala pouhé 2 hodiny, stavovská vojska se rozutekla (neměla žold), nejdéle setrval moravský pluk, ale i ten byl poražen u Letohrádku Hvězda. Habsburkové proti nim nasadili generála BUKVOJE → ten je zatlačil až k Praze (střepinka granátu ho zasáhla do kulí a bitvu vybojoval v kočáře) .Císařská armáda obsadila Prahu, zbabělý král Fridrich Falcký utekl

ČESKÉ ZEMĚ ZA 30 LETÉ VÁLKY
- Po vítězství katolíků na Bílé hoře usedl na český trůn FERDINAND II., který se nažil uvést vzbouřené země k pořádku . Ferdinand II., osobně prý vlídný, zbožný, ale krutě zasáhl české země (nazýván „krvavý“), odpovědný i ta Vraždu Albrechta z Valdštejna. Pronásledování účastníků odboje (udavačství, libovůle,…), původně 51 doporučených poprav, poté po přímluvách a protekcích, zbyla polovina odsouzenců . Tresty v ostatních zemích mírnější
- V roce 1621 byli krutě potrestáni přední účastníci odboje → dne 21.6. 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 předních účastníků odboje: 3 páni, 7 rytířů, 17 měšťanů (Václav Bundovec z Budova, Kryštof Harant, Jan Jesenius – uřízli mu jazyk, hrabata Šlikové, Thurn,…) → popravil je kat JAN MYDLÁŘ (někteří stati, jiní oběšeni, některým zostřen trest utětím ruky, vyříznutí jazyka, Jeseniovo tělo rozčtvrceno, podívaná trvla 4 hodiny, podle kronikářů nad Prahou duha) → hlavy 12 pánů byly napíchnuty na Staroměstskou věž → nespravedlnost, větší podíl mělo panstvo

- Roku 1626 (Morava) a 1627 (Čechy) bylo vydáno „Obnovené zřízení zemské“ (dokument), který obsahoval:
1) jediné povolené náboženství katolické, protestanti buď do 6 měsíců přestoupí na katolictví, nebo odejdou ze země
2) Habsburkové získávají dědičné právo na český trůn
3) posílena pozice panovníka na úkor stavů
4) obnoven zemský sněm, ale scházet se mohl jen z vůle panovníka, nejpřednější stav = duchovenstvo
5) podlomen politický význam měst
6) udělování inkolátu = obyvatelské právům, šlechtické „státní občanství“ → pronikání němectví do Čech
7) ztráta suverenity domácího soudního systému
8) suverenita Koruny české postupně oklešťována, ve Vídni centrální orgány soustátí
9) čeština zrovnoprávněna s němčinou → ve skutečnosti byla čeština vytlačována ze škol, úřadů → stala se „nářečím“, periferním jazykem

- Tzv. mandát Ferdinanda II. (1627) → z Čech vypovězena nekatolická šlechta a měšťanstvo (Nizozemí, Polsko, Sasko, Slovensko – Trenčín, Žilina) .Dochází tak k emigraci elity národa
- Vlna zabavování majetku (konfiskace): cizím šlechticům (Buquyové, Gallasové, Piccollominiové,…) byl dáván majetek české šlechty, která musela odejít
- Hospodářský úpadek: ražena znehodnocená tzv. „dlouhá mince“ (snížený obsah stříbra, cena mince se snížila na 1/10), vzestup cen, státní bankrot 1623 (tzv. „kalada“), úpadek měst, lupičství, zpustošené oblasti
- Politický, národnostní a kulturní útisk: násilná rekatolizace, výchova dětí v katolických školách, zavedena cenzura, zrušen majestát, 4 pražské univerzity byly spojeny v jedinou Karlo-Ferdinandovu univerzitu

- Roku 1631 vpadla do Čech saská vojska (protestanti) → obsadili Prahu a sňali hlavy 27 pánů . Nakonec se Sasové (saský kurfiřt) s Habsburky domluvil → Sasové z Čech odtáhli, ale Habsburkové jim za to museli dát území Horní a Dolní Lužice
-Počátkem 40. let vtrhli do Čech i na Moravu Švédi a dobyli OLOMOUC (do té doby byla Olomouc hlavním městem Moravy) a táhli dál na Vídeň → v cestě jim však stálo BRNO, které se vpádu ubránilo a za odměnu ho Habsburkové jmenovali hlavním městem Moravy. Roku 1645 se na území Čech odehrála největší bitva u JANKOVA v jižních Čechách, kdy byla armáda císaře poražena Švédy. Roku 1648 začali Švédi dobývat Prahu (dobyli kus př. Malá Strana) → uloupili rudolfínské sbírky → Češi však uhájili Karlův most, Praha uchráněna domovskými vojsky. V některých městech (př. Olomouc) zůstala švédská vojka až do roku 1650. Pozůstatky švédských vojsk: vykopávky na Hukvaldech (kosti, zbraně)
-pro české země znamenala 30letá válka velkou katastrofu

Albrecht z Valdštejna
- Původně evangelík, ale dal se na stranu katolíků. Zpočátku nevýznamný šlechtic. Císař mu dal za odměnu zkonfiskovaný majetek nekatolíků, získal mnoho panství (př. Frýdlant v Čechách). Za vlastní peníze vybudoval armádu ze 100 000 mužů. Byl to 1 z nejlepších válečníků 30leté války. Roku 1634 zavražděn v Chebu, byl propíchnut halapartnou . Trpěl syfilidem v pokročilém stadiu a již by dlouho nevydržel. Prý mu Švédi nabídli titul českého krále, kdyby Švédové zvítězili, ale není to jisté

Žádné komentáře:

Okomentovat