A) NĚMECKO
● V 1. polovině 19. století dochází v celé Evropě, ale nejen v ní (př. Jižní Amerika) k osvobozeneckých bojům a národním obrozením.
● Požadavek jednoty německého státu zvláště po roce 1815 (Vídeňský kongres) na německých univerzitách. Vznikají vlastenecké spolky, manifestace za jednotu a národní svobodu. K 300. výročí vystoupení M. Luthera se odehrála slavnost na hradě Wartburg. Vrcholem těchto událostí se stalo zavraždění spisovatele Augusta von Kotzebue, který v novinách napadal studentské hnutí. Tento incident se stal záminkou pro rakouského kancléře Metternicha, který pozval do Karlových Varů zástupce německých států. Výsledkem jednání bylo omezení akademických svobod, studenti a učitelé pod přísným policejním dohledem, zákaz vlasteneckých spolků.
● Sjednocení Německa se nepovedlo ani v revolučním roce 1848. Zdárný vývoj nakonec ukončil pruský král VILÉM IV., který nakázal pruské armádě profesorský parlament rozehnat. Doba pro sjednocení v Německu tedy ještě nedozrála.
B) ITÁLIE
● Po vídeňském kongresu zde vzniká hnutí Mladá Evropa, její součástí jsou karbonáři (scházeli se v lesích u uhlířů) a svobodní zednáři. Roku 1820 propukla revoluce v Neapoli a v Piemontu, byla přijata ústava. Roku 1821 vzniklo protirakouské hnutí v Miláně → rakouská armáda však revoluci potlačila a v Itálii zesílil rakouský vliv.
● V lednu 1848 začala v Itálii nová vlna revoluce, po celé Itálii byly vyhlášeny republiky. Avšak ani této revoluce nebyla úspěšná. V severní Itálii byli Italové poraženi rakouským vojskem pod vedením generála RADECKÉHO, papeži na pomoc přispěchal francouzský expediční sbor a také Bourboni se nakonec na trůn.
Žádné komentáře:
Okomentovat