Loading

16.5. ČSR zahraniční a domácí odboj, osobnost T.G. Masaryka

ČEŠI ZA 1. SVĚTOVÉ VÁLKY
A) ZAHRANIČNÍ ODBOJ
- Po vypuknutí války odmítali Češi bojovat → neměli motivaci, nechali se zatýkat, nechtěli bojovat se Slovany (proti Srbům, Rusům)
- Roku 1914 emigroval TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK do Švýcarska, pak Francie a Velké Británie, doma byl podporován tajnou organizací Maffia (Edvard Beneš, pak Přemysl Šamal)
- Masaryk nejprve přemýšlel o reformaci R-U, ale pak při příležitosti 500letého upálené Mistra Jana Husa roku 1915 veřejně deklaroval, že Češi (i Slováci) se rozcházejí s Rakouskem
- Emigroval také jeho žák EDVARD BENEŠ → měli společné politické názory, Beneš byl docent na UK, vystudoval sociologii, dobrý diplomat → osvědčilo se to
- V emigraci dochází ke sbližování Čechů a Slováků → úvahy o vzniku společného státu
- Nejvýznamnějším slovenským emigrantem byl MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK → původně astronom, proto také emigroval, aby mohl dělat výzkum; stal se generálem francouzské armády (na fotce v uniformě) → začal vytvářet odboj po stránce vojenské
- Beneš, Masaryk, Štefánek a další členové odboje (Josef Dürich, …) vytvořili v Paříži Český zahraniční komitet (=zasedání) → Národní rada československá → úkolem bylo získat Dohodu pro vznik samostatného ČSR
- Dohoda zprvu nechtěla, ať se R-U rozpadne → správně se domnívala, že dojde k bojům o hranice, k národnostním třenicím mezi množstvím států, prostor by byl destabilizován = narušena bezpečnost
- Došlo by k tzv. balkanizaci střední Evropy → hrozba další války, velké státy by mohly menší pohltit
- Masaryk však začal mocnosti přesvědčovat ještě více, že se ČSR musí osamostatnit, protože s Rakušany se v jednom státě žít nedá
- V USA přesvědčoval prezidenta Wilsona a působil mezi emigranty → loboval mezi vlivnými Čechy a Slováky, kteří zde měli krajanské spolky (chránili československé zájmy), v Pitsburgu byla podepsána PITTSBURSKÁ DOHODA (Slováci pak říkali, že zde byla tajná doložka, že platí dohoda jen na 10 let) → o společném státě se tedy rozhodlo v zahraničí (další dohoda Clevelandská)
- Nakonec s tím Dohoda souhlasila
- Štefánik a Masaryk začali vytvářet české zahraniční jednotky tzv. roty (300 lidí, ještě málo lidí) ve Francii např. rota NAZDAR → roku 1914, byla však zdecimována v bojích

Pak začaly vznikat vyšší vojenské celky = legie (českoslovenští legionáři):

a) ve Francii → málo Čechů → bitva u Terronu, Arrasu
b) v Itálii → více Čechů (váleční zajatci) → boje u Doss Altu
c) v Rusku → nejvíce přeběhlo nebo dezertovalo, 50 až 60 000 Čechoslováků → dobří vojáci → bitva u ZBOROVA → chrabře bojovali s Rakušany; před bolševiky měli také chránit transsibiřskou magistrálu → v době diktatury admirála KOLČAKA vůle bojovat na starěn bílých slábla → roku 1920 návrat na lodích Dohody domů
- Protože legie byly chváleny, Dohoda je uznala a „povolila“ vznik ČSR
- 8.1. 1918 americký prezident WOODROW WILSON vydal deklaraci → „14 Wilsonových bodů“, kde objasňuje proč USA vstupuje do války → hlavní důvod: každý národ v Evropě si mho,vybrat stát, ve kterém chce žít = právo na sebeurčení
- 18.10. 1918 zahraniční kruhy v čele s Masarykem ve Washingtonu „Washingtonská deklarace“ → vyhlašuje ČSR

B) DOMÁCÍ ODBOJ
-V čele domácí politické scény mladočech Karel Kramář → představitel rusofilského křídla českého protirakouského odboje (české carství jako součást mohutné carské říše ovládané carem)
- Češi nechtěli bojovat za Rakousko proti Slovanům → písně: „Hej, Slovane!“ a „Červený šátečku kolem se toč, my jdeme na Srba, nevíme proč!“
- Rakušané věděli, že Češi jsou nakloněni slovanské myšlence, že jsou rusofilové
- Česká politika se odmlčela, jen básníci, novináři a herci se obraceli veřejně k národu př. Dyk, rozpuštěn vídeňský parlament, omezena demokratická práva
- Zákaz zpívání hymny Hej, Slovane (co podporovalo slovanství), zrušen Sokol (polovojenská jednotka)

- Cenzura, zrušena svoboda projevu, perzekuce, zesílení germanizace, cenzura knih, učebnic, zatýkání (K. Kramář, A. Rašín, J.S. Machar)
- Rakušané prováděli rekvírování = byly odváženy zvony a z nich se odlívaly děla, rekvírování (odjímání) obilí, koní, hospodářství podřízeno válce → válečná výroba
- V Čechách hlad, muži na frontě, hladové fronty na zboží (v obchodech nic), potraviny posílány na frontu
- Velké nepokoje, začal působit domácí odboj → organizace Maffie → v čele významní Češi jako Kramář, Rašín → tato skrytá zpravodajská služba informovala Dohodu o stavu ČR → po objevení Mafie, Kramář i Raším odsouzeni k smrti a na Masaryka je vydán zatykač z podezření ze spolupráce
Roku 1916 umírá Fr. Josef a nastupuje jeho prasynovec Karel I. → méně tvrdý, amnestie pro Rašína, Kramáře
- Část českých poslanců byla loajální vůči R-U, nechtěli samostatnost
1917 hladové demonstrace vůči režimu (Prostějov, Nymburk, Ostravsko, Plzeň)
Březen 1917 podpisy 220 předních spisovatelů (A. Jirásek), umělců, vědců = „Manifest českých spisovatelů“ → chtěli širokou autonomii ve federalizované, R-U
6.1. 1918 Tříkrálová deklarace podepsána v parlamentu → R-U se má stát spolkovým státem
1918 Češi jako vojáci R-U vzpoury např. v Rumburku v Čechách, vůdce popraveni, dále v Chorvatsku povstání v boce (přístavu, zálivu) Kotorské → popraveni
- V červenci 1918 v Praze znovu obnoven Národní výbor (název odvozen od Svatováclavského výboru, který vznikl roku 1848): byl složen z 38 členů, složení podle voleb z roku 1911 + zástupci Slovenska. V čele Kramář, Rašín, Švehla → vyvíjel činnost: příprava státního aparátu, zřízení národní banky, měnová reforma, přerušení vztahů s Vídni a Budapešti.
16.10. císařský manifest Karla I. → slib federalizace, snaha zachránit monarchii, vznikla prozatímní vláda
27.10. odpověděl rakouský ministr zahraničí Andrassy (Maďar), že R-U souhlasí s kapitulací → Češi si to vyložili po svém → vyhlášení v OBECNÍM DOMĚ na Václavském náměstí samostatného ČSR → velká radost, euforie
- O vyhlášení se zasloužili tzv. „mužové 28. října“ Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla, Vavro Šrobár
-30.10. 1918 prohlášení Slováků o připojení k ČSR v Turčianském Svätém Martině
- Vytvořilo se Národní shromáždění → to se poprvé sešlo 14.11., kdy prohlásili, že Habsburkové jsouce zazeni z trůnu
21.12. 1918 (v prosinci) návrat Masaryka z USA → vítán jako osvoboditel

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK
- Narodil se 7.3. 1850 v Hodoníně. Jeho otec se jmenoval Masárik (=řezníček, Slovák). Jméno Tomáš získal podle biblického Tomáše a filosofa Tomáše Akvinského. Pocházel z chudobné rodiny, otec byl panský kočí, matka sloužila panstvu. Rodina se musela často stěhovat a měnit bydliště (Čejkovice, Čejč, Mutěnice,…), protože panství bylo velké.
- Byl nadaný člověk, prve se učil zámečníkem, kovářem, ale nebavilo ho to, a tak na přímluvu katechety šel studovat gymnázium do BRNA → byl svobodomyslný, dostal se do konfliktu s ředitelem. (Masaryk: odmítl se zpovídat, ředitel: Taky nevěřím těm kecům, ale musím je poslouchat a chodit tam. Masaryk: Řekl, že ředitel je šunt, že si neumí stát za svým. Ředitel: Chtěl ho uhodit. Masaryk: Vzal na něj pohrabáč.)
- Přestoupil z Brna do VÍDNĚ, tam se setkal s odpadlým dominikánem Franzem Bertanem, který ho uvedl do svět antické moudrosti (Sokrates, Platon, Aristoteles). Ve Vídni chodil na světovou výstavu, ve studiích ho podporoval mecenáš → protože učil jeho syna, měl 100 zlatých měsíčně, rodina jeho totiž byla chudá (na jídlo mu posílala chléb a švestky).
- Studoval také v LIPSKU (v té době nejlepší evropská universita) – filologii (jazyky), filosofii. V Lipsku byl ubytován u jedné paní, zde se seznámil s „malým skřítkem“ Hedvikou, která mu vyprávěla o Charlottě Garriguové → Masarykovi se začala líbit → Hedvika ji tedy poslala dopis a Charlotta přijela na návštěvu → seznámil se a zamilovala do Tomáše → „intelektuální láska“. Roku 1878 se vzali. Charlotta byla umělecky nadaná, a přestože Masaryka milovala, prve si h nechtěla vzít, protože trpěla dědičnými depresemi = maniodepresivní psychóza . S manželkou byli na premiéře Čertovy stěny.
- Roku 1878 se Masaryk stává docentem, jeho práce nesla název „O sebevraždě“ → podle něj páchají lidé sebevraždy, protože se odklonili od Boha → viděl, že východisko je v novém náboženství, zbožnosti.
- Roku 1882 přichází učit na Karlo-Ferdinandovu universitu → místo první přednášky šel se studenty koupit skříně, aby měli kde dát pomůcky. Byl oblíben, mluví i o tabuizovaných věcech (př. prostituce) → inteligentní, otevřený. Jednu dobu se dokonce podepisoval Vlastimil = vlastenecké jméno.

Měl však i mnoho nepřátel → česká vlastenecká společnost ho neměla ráda:
1) dokazoval nepravost rukopisných padělků: Rukopisy Zelenohorský a Královehradecký. O pravostech se dokonce rozhodovalo v hospodách. Těmito padělky byla dokonce inspirována Libuše a výzdoba ND.
2) Hilsnerova aféra: Ve Vesnici Polná se našla mrtvola 19leté křesťanské dívky Anežky Hrůzové (byla moc bledá) a z vraždy byl obviněn židovský hejsek HILSNER → na vesnicích věřili tomu, že šlo o rituální vraždu, protože Židé pečou speciální chléb macesy a do nich přidávají panenskou krev. Hilsner měl být odsouzen za rituální vraždu a Masaryk se zastal, že nešlo o rituální vraždu → byl zmilosrdněn a Masaryk obviněně, že se zastává Židů a že jeho otec byl Žid (na svého otce Masaryka totiž nebyl podobný)
3) spory s církvi: vystoupil z katolické církve, byl členem protestantské, ale odešel. Byl obžalován za urážku kněžského sněmu. Po celý život však v Boha věřil, nebyl ateista, ale vadilo mu, že náboženství hodně splývá s vládou.
- Vydával časopis ATHENAEUM, navazoval na učení jednoty Bratrské a názory Fr. Palackého → nechtěl však austroslavismus, ale samostatný československý stát (nechtěl žít s Němci)

- Kniha: „Nová Evropa“ → vize, že se Evropa sjednotí na demokratických principech
- Heslo: „Ne Caesar, ale Ježíš“ → Caesar znamenal symbol hrubé vojenské síly, totality, naopak Ježíš představoval humanitu a lásku → a právě na těchto principech měla být Evropa budována
- Heslo: „Nebát se a nekrást“ → pro Čechy a Slováky → nebít se = že přestože jsou Čechy malým státem, nemají se bát velkých národů (Němců), protože češi jsou rovnoprávní a ne ustrašení. Nekrást = jestliže chtějí mít dobré povědomí ve světě, musí mít dobré morální vlastnosti, aby měli úctu ve světě. Chtěl, aby český národ prosperoval drobnou, usilovnou, houževnatou práci , jen tak se mohl dostat mezi velké národy.
- Při 10. výročí vzniku ČSR prohlásil, že se český národ potřebuje 50 let nerušeného vývoje, aby se vyrovnal ostatním evropským státům a velmocím, ale pak přišli Němci a komunisti

Žádné komentáře:

Okomentovat