3. ŘÍMSKÉ DĚJINY a)

STAROVĚKÁ ITÁLIE – podmínky jsou příznivější než v Řecku. Na severu je chráněna Alpami. V Itálii jsou úrodné nížiny – Pádská kolem řeky Pád a na jihu Campania. Byly zde příhodnější podmínky pro založení říše. Lidé se zde usazovali již v paleolitu a mezolitu (památky).
8. Stol. Př. N. l.: na severu žijí keltské kmeny (Gallové). Ve střední Itálii se usadili Etruskové (8. – 4. Stol. Př. N. l.) – Toskánsko a pod nimi latinské kmeny. U Jaderského moře byly Italické kmeny, na jihu a Sicílii Řekové a na západním cípu Sicílie Kartaginci)
ETRUSKOVÉ – víme o nich málo, protože nebyl rozluštěn jejich jazyk. Nevíme odkud přišli. Byli nejvyspělejší národ (8. – 4. Stol. Př. N. l.), byli lepší i než Řekové. Žili v městských státech a nikdy se nesjednotili. Byli to výborní stavitelé – znali klenby, oblouky, odvodňovací kanály… Od Řeků převzali a upravili písmo, které bylo základem pro dnešní latinku. Měli rozvinuté náboženství – věštění z vnitřností zvířat. Důvodem zániku byly neustálé útoky Keltu ze severu. V 5. Stol. Byli poraženi Řeky a oslabeni. Ve 4. Stol. Př. N. l. podlehli agresivním Římanům.
STAROVĚKÝ ŘÍM – podle legendy jsou Římané potomci Trójanů (Aeneas) a Řím založili v roce 753 př. N. l. Romulus a Remus, které odkojila vlčice. Římem protéká řeka Tibera a stojí na sedmi pahorcích (kapitoly).
V 8. – 7. Stol. Př. N. l. zde byly vesnice zaměřené na chov dobytka, které byly primitivní. Uprostřed Říma se nacházely nehostinné bažiny. Přicházejí Etruskové a budovali odvodňovací stoky, aby vysušili bažiny. Stavěli také první náměstí, pomáhali vesničanům a obohacovali je. Vesničané se nazvali Římany a založili Řím, ve kterém jim asi vládli Etruskové. Z vesničanů se stávají měšťany.
KRÁLOVSKÝ ŘÍM (753 – 510/9 př. N. l.) – Římané si volili krále. Nevíme kolik měli dynastií, ale poslední byli Etruskové. Poslední král se jmenoval Tarqunus, byl velmi krutý a Římané ho nenáviděli, zpupný (Superbus). (jeho syn znásilnil urozenou Lukrecii.) 510 byl vyhnán. Od té doby nikdy nedovolili, aby jim vládl král.
REPUBLIKÁNSKÝ ŘÍM (509 – 27 př. N. l.) – republika (res publica = věc veřejná). Zvolili si nejvyšší úřad – 2 konzulové, kteří byli voleni na 1 rok občany, měl praetora (např. finančníci), cvestor (soudy…). V případě ohrožení si volili diktátora, ale nesměl být ve funkci déle než 6 měsíců. Zvolili si 300 nejurozenějších mužů = rada starců (stařec = senex - senát).

STRUKTURA OBYVATELSTVA:
1)patriciové – tvořili elitu. Měli privilegia, jen oni mohli zastávat úřady. Měli nejlepší půdu, byli nejbohatší a nejurozenější. Zřejmě původní obyvatelé
2)plebejci (10x více) – lidé, kteří se do Říma stěhovali. Byli svobodní, ale neurození, neměli nárok volit, nesměli zastávat úřad, protože byli neplnoprávní. Rolníci, řemeslníci – zvelebovali město. v případě nebezpečí byli důležití, protože bojovali s Římany.

ZROVNOPRÁVNĚNÍ PATRICIJŮ A PLEBEJCŮ – boje patricijů s plebejci byly brzdou Říma. 500 – 300 se plebejci chtěli vyrovnat patricijům a proto začaly boje. Plebejci hrozili secesí (odtržením), když nebudou mít práva (pro patricije jsou důležití) - patricijové jim práva dali – 1 plebej mohl být konzulem. Úřad – tribun lidu – když bude zákon proti plebejům, měli právo veta - mohli zastávat jakýkoli úřad - mohli si vzít patricijky a naopak.

ŘÍMSKÉ PRÁVO – zvykové právo – nepsané dohody - sepsáno na 12 desek = zákony 12 desek – vystaveny na náměstí + zákony uzákonily naprostou rovnoprávnost patricijů a plebejců => vytvoření silného římského národa

OVLÁDNUTÍ ITÁLIE ŘÍMEM
PŘÍČINY:
1)Vlastnosti Římanů – válečníci tělem i duší, vysoká morálka
2)Římská armáda – nejlepší ve starověku, vynikající výzbroj a výstroj (želma – štíty), legie (6000 mužů), každý svobodný Říman bojoval, asi 100 př. N. l. – reforma armády – profesionální armáda (asi 20 let, veterán získal majetek), decimace – každý desátý voják popraven
3)Přejímali poznatky jiných civilizací – Etruskové, Řekové, vyspělejší než ostatní 4)Dobré právo – soudní procesy 5)Skvělí diplomaté – heslo: „Rozděl a panuj.“ – protivníky rozeštvali proti sobě a využívali toho (převzali v 19. Stol.
Angličané při budování koloniální říše - vtloukáno do hlavy, že jsou božského původu a vládnout celému světu
Zpočátku byl Řím ohrožen Etrusky, ale nebezpečí bylo zažehnáno a Etruskové oslabeni. Ohrožováni keltskými kmeny. Bezprostředně byl Řím ohrožen několikrát – 390 př. N. l. – Keltové dobyli celý Řím až na jeden pahorek - Keltové odtáhli s obrovským výkupným. Prvním úspěchem Římanů byla válka proti nejbližším sousedům – Latinské kmeny, ve které Řím vyhrál a Latinové se stali spojenci (nabídli jim římské občanství).
Války proti Italickým kmenům – nejnebezpečnější Samnité – bojovali 50 let - přemoženi Římem - dobyli všechny Italické kmeny. Chtěli ovládnout jižní Itálii, kterou ovládali Řekové, kteří přivolali na pomoc krále Pyrha (považoval se za potomka Alexandra Makedonského) - Římané ho porazili. (Pyrhovo vítězství = vítězství za cenu ztrát, které znamená prohru) 272 př. N. l. padlo poslední řecké město Tarent (neměli ještě Sicílii). Mnohem později vytlačili Kelty za Alpy.

PUNSKÉ VÁLKY – Pueny (Punové) = hanlivá přezdívka Kartaginců.

KARTÁGO – leželo v dnešním Tunisku (S Afrika). Založeno roku 814 př. N. l.. Původně fénická kolonie, ale vazby s metropolí vymizely po vpádu Peršanů-samostatná, mocná říše. Měli nejlepší loďstvo, se kterým ovládli pobřeží severní Afriky. Na jihu byla poušť a na severu se potkali s Římany. „Bez povolení Kartága si nikdo ve Středozemním moři nesmí ani umýt ruce.“

1.PUNSKÁ VÁLKA (264 – 241 př. N. l.) – sporným místem byla Sicílie. Římané byli výborní pěší vojáci, ale neuměli válčit na moři. Kartaginci byli lepší na lodích a Římanům loďstvo zničili. Římané ukradli Kartagincům loď a okopírovali z ní všechno – Římané si postavili loďstvo s padacími můstky a háky. 241 př. N. l. – bitva u Egatských ostrovů (západ Sicílie) – kartaginské loďstvo bylo zničeno - Kartaginci kapitulovali a Římané připojili Sicílii jako první kolonii.
MEZI 241 – 218 př. N. l. – Kartaginci sbírají síly, jejich dobrým vojevůdcem byl Hamilkar (Barkas – blesk), který obsadil část Španělska – město Nové Kartágo (Kartachena). Měl 2 syny Hastrubala a Hanibala, odmalička jim byla vštěpována nenávist k Římanům. Hanibalův plán: podél pobřeží projít Francií, překročit Alpy a překvapit Římany ze severu. Uvažoval o spojení s Gally.

2.PUNSKÁ VÁLKA (218 – 201 př. N. l.) – 218 se vydal na cestu s 50 slony. U řeky Rhony se střetli s Římany, ale nezastavili je před přechodem Alp - vydal se přes Alpy - překonali je, ale polovina armády zahynula (60 tis. - 30 tis.) a zbyl jen jeden slon. 217 – Hanibal v severní Itálii -postupoval do střední Itálie – římské legie se mu postavily u Trasimenského jezera (vlákal Římany do soutěsky) - Římané prohráli - Hanibal šel na jih – římským vojskům velel Fábius Maximus (Kunktátor – váhavec), strategie: vyhýbat se velkým bitvám – pořád Kartágu ustupovali a tím ho vysilovali - Fábia odvolali – volili další vojevůdce. 216 – bitva u Kann (jih) – bitva o vše - zvítězil Hanibal - Hanibal táhl na Řím – Římané volali: „Hanibal ante portas!“ (Hanibal před branami!) - Římané zmobilizovali všechny, kteří mohli bojovat (otroci, zločinci…) -Hanibal se zalekl a nezaútočil - povolán Fábius Maximus -taktika Fábia -kartaginské vojsko se unavilo a zmenšilo - Hanibal požádal o pomoc bratra -Hastrubal přichází na pomoc -Římané ho přemohli a nedovolili spojení Kartaginců – zabili Hastrubala (poslali Hanibalovi jeho hlavu) -Římané si za vojevůdce zvolili Scipia – přeplavil se do Afriky - Hanibal se stáhl a spěchal na pomoc Kartágu. 202 – bitva u Zama - Římané zvítězili – Hanibal spáchal sebevraždu - Scipio získal přezdívku Africanus

3.PUNSKÁ VÁLKA (149 – 146 př. N. l.) – kapitulační podmínky: Kartaginci nesměli válčit bez souhlasu Říma, ale Řím proti nim poštvával ostatní kmeny. Kartaginci se bránili a tím porušili podmínku. Měli opustit Kartágo a vydat se 100 km do pouště. Senátor Cato: „Ostatně soudím, že Kartágo má být zničeno.“ 149 – na Kartágo zaútočily okolní kmeny a ono se bránilo -záminka k válce. 146 – Kartágo definitivně poraženo, město srovnáno se zemí, obyvatelé prodáni do otroctví - Římané získali provincii Afrika, Hispanie (Španělsko).
OVLÁDNUTÍ VÝCHODNÍHO STŘEDOMOŘÍ – zásada: „Rozděl a panuj.“ Říše diadoců byly slabé. Mezi druhou a třetí punskou válkou obsadili Makedonii a Řecko. Vzdoroval jen Korint – 146 – srovnán se zemí. Řečtí otroci přinášeli vzdělání (privilegovaní). Seleukovce oslabili v bitvě u Magnesie (Asie). Říše Pergamon – král odkázal říši Římanům. => Římané = páni Středozemního moře

KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY – rolníci se vracejí z války a pole jsou neúrodná. Majetní Římané zakládali latifundia (= velkostatky), skupovali nebo obsazovali pole a rolníci pracovali jako levní otroci. Ze zámoří se dováželo obilí - propast mezi chudými a bohatými. Rolníci opouštěli svá políčka a stěhovali se do Říma, kde ale živořili a říkalo se jim proletáři. Bohatí obyvatelé Říma si zvykli na přepych a u chudých stoupala zločinnost - klesla morálka. Patroni – bohatí Římané – podporovali chudáky (= klienti) a oni je volili a podporovali.

REFORMY BRATŘÍ GRACCHŮ TIBERIUS – starší, 133 – zvolen konzulem. V senátu prosadil pozemkové maximum – nadbývající statky bohatých měly být rozdány chudým -zavražděn GAIUS – 123 – zvolen konzulem (mladší bratr). Prosadil obilní zákon – stát by vykupoval obilí a prodával ho levně chudákům. Chtěl prosadit, aby chudáci dostali půdu v koloniích - zavražděn

ÚPADEK ŘÍMSKÉ REPUBLIKY – vznikla 2 politická seskupení. OPTIMÁTI (nejlepší) – bohatí, senátoři, nobilita (nejbohatší). Předsedal jim Sulla. Chtěli „vládu silné ruky“. POPULÁROVÉ (populus – lid) – v čele Marius – 100 př. N. l. reformoval armádu. Chtěli reformy, které by usnadnily život chudáků. - občanská válka – optimáti x populárové (88 – 82 př. N. l.) - zvítězil Sulla a stal se doživotním doktátorem – 79 – odstoupil. Rozpoutal hrůzovládu. Vyhlásil proskripce – protivníky optimátu postavil mimo zákon, seznamy – kdo na nich byl, mohl být beztrestně zabit a jeho majetek byl znárodněn.

SPARTAKOVO POVSTÁNÍ – v 1. Stol. Př. N. l. stoupá počet otroků – velmi levní, zacházení s nimi se zhoršilo. Otroci se začali bouřit – několik povstání – největší bylo Spartakovo povstání (73 – 71 př. N. l.). vůdce byl Spartakus (z kmene Thráků – Bulharsko) – na gladiátorské škole (gladius = meč) – cvičili zápasy pro pobavení. Roku 73 př. N. l. uteklo asi 70 otroků a přidávali se další zemědělští otroci – chtěli se dostat domů a proto mezi nimi nastaly rozpory a rozdělili se. Římané zlikvidovali ty, kteří odešli na sever a proti těm, kteří šli na jih se postavili Římané s vojevůdcem Crassem (za své peníze vyzbrojil 3 legie). Otroci se chtěli přeplavit na Sicílii, ale Crassus jim odřízl cestu. V bitvě byli otroci poraženi. 6000 jich nechal ukřižovat na cestě z Capuy do Říma (Via Apua). Po Spartakově povstání krize republiky pokračuje. Vlády se chce zmocnit Catilina – spiknutí prozrazeno, odhalil Cicero.