- Po Napoleonově sesazení se ve Vídni konal mírový kongres (září 1814-červen 1815) tzv. VÍDEŇSKÝ KONGRES. Účast všech evropských států (kromě Turecka), 100 000 lidí, 700 diplomatů. Pro svůj průběh do března 1815 je nazýván tančící kongres.
- Rozhodující slovo měli panovníci a diplomaté 4 vítězných mocností: ruský car ALEXANDR I., pruský král FRIDRICH VILÉM III., rakouský císař FRANTIŠEK I., ministr Velké Británie lord ROBERT STEWARD. Předsedou konference byl rakouský kníže KLEMENT METTERNICH.
Byly zde přijaty tyto principy:
a) návrat panovníků z Boží milosti k moci → př. Bourbonů ve Francii, Španělsku
b) systém rovnováhy sil → aby žádný stát (Rusko, Prusko, Anglie, Francie, Rakousko) nezískal v Evropě hegemonii, Metternich = mistr rovnováhy
c) chtěli potlačit myšlenky VFR, vrátit Evropu před rok 1789
d) územní vyrovnání:
1. Francie → ztratila Alsasko, Lotrinsko, reparace 700 000 franků
2. VB → získala francouzské kolonie – Cejlon, Malta, Kréta, Helgoland, primát na světových mořích
3. Prusko → získalo Sasko, Porýní → rozvíjí se zde průmysl
4. Rakousko → získalo Lombardii a Benátsko v severní Itálii
5. Rusko → přivlastnilo se Besarábii, Finsko, Moldávii, velkovévodství varšavské
6. Itálie → i přes krutou Napoleonovou nadvládu, stále zůstala rozdělena se severní, střední a jižní část
7. Švédsko → dočasně se spojilo s Norskem
8. Nizozemí → opět spojeno s Belgií
9. Švýcarsko → získalo garanci neutrality
10. Německý spolek → vznikl z rýnského spolku, volná sdružená asi 36 států a 4 svobodných měst (Hamburk, Brémy, Frankfurt,…), vedoucí úlohu zde hrálo Rakousko
-co s Orlíkem? → Orlík byl vychováván v Rakousku, dlouho no noci ho nechali pít a vodili mnu ty největší kurvy až roku 1832 na následky tohoto nezřízeného života zemřel
- Roku 1815 vznikla v Paříži aktem svaté aliance SVATÁ ALIANCE → spolek evropských křesťanských panovníků (kromě anglického panovníka, králů severských zemí a papeže) Neměla praktický význam a název byl později přenesen na čtyřspolek = Rusko, Rakousko, Prusko, Anglie.
- Šlo o ideové spojenectví monarchů a bylo založeno na tom, aby nikdy nebyly už revoluce a národně osvobozenecké hnutí → chtěli zachovávat STATUS QUO = vše má být neměnné. Panovníci se domluvili, že si přijdou na pomoc, pokud v některém státě vznikne revoluce, že zadusí revoluci, protože v celé Evropě se k moci dostaly konzervativní staré režimy, které chtěly starý řád = feudalismus. Negativní, ale podařilo se jim získat samostatnost Řecka a nezávislost Srbska.
- V letech 1818-1822 se konaly 4 kongresy, které měly formulovat společné stanovisko k hlavním mezinárodním problémům
- Prosazovali také kvietismus (1815-1848) = mírový stav (neprotivení se zlu násilím)
- Od roku 1822 vznikaly však rozpory mezi Ruskem a Anglií (Anglie podporovala liberální a národní hnutí), roku 1848 zanikla úplně.
EVROPA 1815-1848
- Po vídeňském kongresu nastalo v Evropě špatné období, lidé zde nechtěli žít, útěk k exotice, historii, a přestože evropské mocnosti uzavřely dohody o míru, po roce 1820 takřka na celém kontinentu se rozhořely osvobozenecké zápasy, protože VFR zažehla v lidech touhu po svobodném a demokratickém způsobu žití. Vzniká hnutí Mladá Evropa, její součástí je např. Mladá Itálie, Mladé Polsko.
- V celé Evropě vládly opět staré konzervativní režimy → vládnou autokrativně, bez ústavy, totalitním způsobem. Je to období strachu, potlačování občanských práv, persekuce obyvatel, policie vězní a zatýká, velká úloha tajné policie, špiclování, nešťastné období
- Vzniká romantismus → útěk od reality do exotiky, historie, protože současnost byla těžká, špatná.
- Charakteristickým rysem tohoto období je vypjatý nacionalismus velkých národů (že oni jsou jedineční) → němci, Rusové, Turci, ve Francii šovinismus (podle Chauvena): „Francouzi jsou nadřazeni, mají právo vládnout ostatním“ .
- Reakcí na nacionalismus byly postupně se rozvíjející se národní obrození u malých národů = emancipace → Češi, Slováci, Poláci, Srbové, Chorvati
- Činnost Svaté aliance v tomto období → přicházela si na pomoc např. povstání ve Španělsku, chtěla mít také svou politiku v Jižní Americe, kde probíhaly boje za nezávislost → nedokázala však zabránit osvobození.
a) Německo: Požadavek jednoty německého státu zvláště po roce 1815 (Vídeňský kongres) na německých univerzitách. Vznikají vlastenecké spolky, manifestace za jednotu a národní svobodu. K 300. výročí vystoupení M. Luthera se odehrála slavnost na hradě Wartburg. Vrcholem těchto událostí se stalo zavraždění spisovatele Augusta von Kotzebue, který v novinách napadal studentské hnutí. Tento incident se stal záminkou pro rakouského kancléře Metternicha, který pozval do Karlových Varů zástupce německých států. Výsledkem jednání bylo omezení akademických svobd, studenti a učitelé pod přísným policejním dohledem, zákaz vlasteneckých spolků.
b) Španělsko: Bourbonský král FERDINAND VII. odstranil svobody, snaha pokořit španělské kolonii ve Střední a Jižní Americe bojujících za nezávislost → proti němu vzpoura důstojníků a vojska v čele s RAFAEL DAL RIEGO Y NÚŇEZ → král donucen k ústupkům, nucen přijmout konstituci → zásah svaté aliance → zrušena konstituce, obnovena moc panovníka, povstání potlačeno, vůdci potrestání, nastala vláda teroru. Po jeho smrti karlistická válka mezi přívrženci Ferdinandova bratra DONA CARLOSE a dědičkou trůnu ISABELOU II → úspěch Isabelly → přeměna Španělska v konstituční monarchii. Politika kompromisů pal způsobila nástup konzervativců.
c) Portugalsko → ohlas španělských událostí → revoluce však potlačena, ztráta kolonie Brazílie
d) Latinská Amerika : Od roku 1494, kdy si Portugalsko a Španělsko mezi sebe rozdělily Nový svět, ovládaly oba státy rozsáhlé kolonie ve Střední a Jižní Americe. Španělsko a Portugalsko byly silnými státy, ale na počátku 19. století byly oslabeny napoleonskými válkami a začaly proti jiným zemím zaostávat. Tohoto oslabení využily kolonie, a tak v roce 1808 vypukly boje za nezávislost a národně osvobozenecké boje proti španělské nadvládě. Zrodila se zde vrstva patriotů, kteří požadovali autonomii a později samostatnost. Hnutí za nezávislost v
Jižní Americe vedli především 2 muži:
a) SIMEÓN BOLÍVAR → za španělskou část
b) JOSÉ DE SAN MARTIN → na Kubě
Bolívar vyhlásil republiku VELKÁ KOLUMBIE (dnešní Venezuela, Kolumbie, Ekvádor a Panama), ale za se bohužel později rozpadla. Argentina se od španělské nadvlády osvobodila v roce 1810, roku 1811 Paraguay. Peru a Mexiko získaly nezávislost v roce 1821. V roce 1821 se odtrhla Brazílie od Portugalska → zvolili si brazilského krále, později zde vládli císaři př. císař PEDRO. Horní Peru vyhlásilo svou samostatnost a na Bolívaru počest se přejmenovalo na BOLÍVIE. V mexické válce se bratr Františka chtěl stát mexickým králem, ale zastřelili ho. Španělům zůstalo už jen Kuba a Portoriko. Ve 20. letech muselo Španělsko uznat nezávislost těchto států . Názvy a hranice se stále měnily, ustanovily se až v polovině 19. století. Bolívar i San Martin bojovali za nezávislost ve velmi těžkých podmínkách. Země sice nezávislost dosáhly, ale jejich život se příliš nezměnil, země byly chudé a i nadále zůstaly v rukou majitelů plantáží.
e) Itálie: Vzniklo zde hnutí Mladá Itálie, jejímž cílem bylo sjednotit Itálii a sever osvobodit od Rakušanů. To se ovšem nepodařilo. Revolucionář GIUSEPPE GARIBALDI zakládal tajné organizace:
1) karbonáři (uhlí) → setkávali se hluboko v lesích u uhlířů, kteří vyráběli uhlí
2) svobodní zednáři → vznikli už dříve, členové např. Masaryk, Beneš, Washington
f) Rusko: Roku 1825 zemřel car ALEXANDR I. → syn Konstantin si bere za manželku polskou šlechtičnu → odepřenu mu nástupnictví. Poté, co se dostává k moci MIKULÁŠ, proběhlo povstání děkabristů.
g) Srbsko: Boje za národní nezávislost od počátku 19. století vedl Jiří Petrovič = Karadjordje, Miloš Obrenovič → podařilo se získal autonomii na Turecku.
h) Řecko: Roku 1821 vzniká hnutí proti Turecku za svobodu, organizace hetairie → v čele bratři Ypsilanté (Demetrius a Alexandr) → Svatá aliance odmítla pomoci, ale pomoc mnoha dobrovolníků př. G.G. Byron → roku 1829 (1830) získalo Řecko nezávislost → 1. králem se stal Ota I. Obraz „Masakr na ostrově Chios“ od E. Delacroixe
i) Francie: Roku 1830 proběhla červencová revoluce (27.-30.7., studenti a dělníci)), která svrhla Bourbonského panovníka KARLA X. (ten utužoval poměry, rozpustil parlament, vydal ordonance = omezovaly svobodu slova i tisku), vlády se ujímá Ludvík Filip Orleánský
j) Belgie: Po vídeňském kongresu součást Nizozemí, král vnucoval Belgii i nizozemštinu→ povstání v Bruselu → vybojovali si nezávislost země, nejliberálnější ústava v Evropě
k) Polsko: Vzniklo zde hnutí Mladé Polsko. V letech 1830-31 proběhlo povstání proti Rusku → bitva u OSTROLEKY → porážka polských povstalců
l) Irsko → irské národní hnutí za zrušení unie v Británii → heslo hnutí REPEAL (tj. odvolání unie) → v čele Daniel O´Connel → v Irsku však propukl hladomor (emigrace do Severní Ameriky nebo úmrtí) → zatýkání předáků hnutí.
m) Anglie → zpočátku byla problémem rychlá industrializace, objevili se luddité rozbíječi strojů), roku 1825 ekonomická krize (jihoamerické trhy přeplněny), ve 30. letech se objevili chartisté, kteří požadovali 8 hodinovou pracovní dobu
Žádné komentáře:
Okomentovat