Loading

23.1. Objasni proces dekolonizace

- Jako 3. svět považujeme rozvojové země, které po 2. SV nestály ani na straně kapitalistické ani socialistické
- Při vzniku bipolárního vzniká se svět rozděluje na tyto části:
a) 1. svět = svět demokratických zemí
b) 2. svět = socialistické země
c) 3. svět = rozvojové země, jak 1. tak 2. svět touží je získat na svou stranu
- Největšími kolonisty byly Anglie (Kanada, Austrálie, Indie, Nový Zéland, Egypt, Súdán, JAR) a Francie (Libye, Madagaskar) a Nizozemí (Indonésie)
- Rozvojové země byly obsazeny na rozhraní 19. a 20. století, na jedné straně jim to přineslo vykořisťování – drancování, těžbu nerostného bohatství, na straně druhé přijaly zčásti evropský způsob života, vznikají zde první železnice a urbanizovaná centra, moderní školství, v menší míře se rozvíjí technika
- Zpočátku si to kolonie nechaly líbit, protože vojensky se s evropskými státy nemohly rovnat, a tudíž by případnou vzpouru či dokonce válku, bezesporu prohrály
- Po 2. světové válce však využily toho, že evropské a koloniální mocnosti byly touto válkou viditelně oslabeny a nastává proces dekolonizace
- V posledních letech již některé státy byly schopny pomocí rozvíjející se inteligence vytvořit moderní státy, kde u moci byla elita a vzrůstala zde gramotnost
- Dekolonizaci podpořila i Charta OSN, která mluvila o tom, že „Každý národ má právo na sebeurčení.“
- V zemích roste taktéž nacionalismus, uvědomují se, že je potřeba svobody a nezávislosti
- Hlavní velmoci však chtěly tento proces zastavit nebo alespoň zpomalit
- VB proto vytvořila COMMONWEALTH = společenství státu, které vzniklo již roku 1931 a zprvu bylo jen pro kolonie s bělošský obyvatelstvem jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland. Po válce tento statut získaly i ostatní země př. Pákistám,… Toto společenství funguje dodnes, sdružuje kolem 50 států, svazky jsou však mnohem volnější. Spojuje je politika, kultura,… Hlavou je britská královna Elizabeth II., která je zastoupena guvernérem.
- Dekolonizace proběhla v několika fázích:

1. fáze: 1945-1956
- Osamostatňují se země, které jsou poměrně vyspělé, schopny samostatnosti → asijské a muslimské země (přední východ, severní Afrika)

INDIE
- První země, která se osamostatnila, patřil zde i dnešní Pákistán a Bangladéš
Angličané využívali náboženského rozdělení obyvatelstva („ Rozděl a panuj“)
- Muslimové na počátku 20.století založili politickou organizaci Muslimskou ligu
- Hinduisté založili Indický národní kogres: vůdce MAHÁTMÁ GÁNDHÍ
- Předtím docházelo k častým bojům mezi muslimy a hinduisty, ale Gandí změnil taktiku, prosazuje politiku „občanské neposlušnosti“, pasivní rezistence, soběstačnosti, kdy vycházel z učení hinduismu (když na ně útočili vojáci VB - nechali se bít tyčemi a obušky)
- Tím získali morální převahu, postavil se na jejich stranu celý svět, bojkotovali veškeré zboží VB (látky si tkali sami), Gándhí zahájil hladovku (pil jen vodu, ohromně zhubl), Britové si uvědomili že kdyby zemřel, považovali by jej za mučedníka a proto museli jednat
- Již roku 1931 proběhla akce, která vzbudila velkou pozornost tzv. solný pochod = zástupy lidí v rámci kampaně za nenásilnou občanskou neposlušnost se vydalo na pochod dlouhý přibližně 320 km, do rukou si nabrali hrstku soli (z vládních skladišť ?), ale jelikož sůl byla zdaněna tzv. „solná daň“, Britové je začali bít, při zásahu bylo zatčeno asi 60 000 demonstrantů.
-Během roku 1946 Angličané z Indie odcházejí, Indové však nejsou jednotní
- Roku 1947 muslimská liga vyprovokovala vyhlášení samostatného státu Pákistán (převážně muslimské obyvatelstvo), patřil k němu i Bangladéš , roku 1947 Indie vyhlásila nezávislost
- Nastává ohromný transfer lidí z Pákistánu do Indie a naopak dle náboženského hlediska, nastávají hrozné boje mezi muslimy a hinduisty, vraždění, neskutečné ztráty. Dodnes se na tomto území vedou války a spory
- Roku 1948 je Gándhí zastřelen fanatickým hinduistou, Gándhí- „apoštol nenásilí“, vrahu ještě požehnal, důvodem bylo to, že Gándhí chtěl, aby Indie byla jednotná
- Roku 1971 vyhlásil nezávislost východní Pákistán = Bangladéš
→ krvavé boje o Kašmír mezi Indií a Pákistánem indo-pákistánská válka (Pákistán s musel stáhnout): 1949 smíření, dohoda o budoucím plebiscitu, v únoru 1954 byl Kašmír dle plebiscitu z prosince 1953 připojen k Indii
- Postupem času Indie získala jaderné zbraně, později i Pákistán.
- Významní indičtí politici: NEHRŮ, v 60. letech INDÍRA GÁNDHIOVÁ - podlehla atentátu, po ní její syn GÁNDHÍ - v 80. letech rovněž oběť atentátu


INDONÉSIE
- Roku 1949 vyhlásila nezávislost, do té doby patřili Nizozemí
- Objevil se zde SUKARNO - levičák, hrozil vývoj maoismu
- V 60. letech (1967) dochází k převratu a k moci se dostává SUHARTO – diktátor, protikomunistický puč, v 90. letech odstoupil, nedávno zemřel (27.1. 2008)

2. Fáze: 60. léta
- Došlo k dekolonizaci Afriky, došlo k ní trochu později než přední Východ, protože zde bylo více problémů
- Jako „rok Afriky“ je označován rok 1960 → nezávislost vyhlásila většina afrických zemí

ALŽÍRSKO
- Nezávislost získalo roku 1962, do té doby patřilo Francii, ti zde provozovali genocidu obyvatelstva, byla vedena tvrdá válka
- Prezidentem je Abdal Azíz Buteflika
- Během 90. let u moci Islámská fronta spásy (IFS), nutila cizince k tomu, aby zemi opustili, poté následovaly masakry. V roce 1996 ústava, která zakazuje náboženské strany.

- V době dekolonizace probíhaly pokusy SSSR přitáhnout nově vzniklé státy na svou stranu, v některých zemí opravdu zpočátku vznikaly specifické africké socialistické státy, ale brzy zkrachovaly

GHANA
- Patřila Anglii, 1957 nezávislost, prezidentem NKWAME NKRUMAH, který se pokusil o socialismus, ale byl svržen
- Dnešním prezidentem je John Kufuor

BELGICKÉ KONGO
- Dnešní země: Demokratická republika Kongo
- Důležitá země, bohatá na nerosty
- Průkopníkem socialismus byl PATRICES LUMUMBA, chtěl zemi orientovat na SSSR, nakonec svržen diktátorem (a brutálně zabit) KASAVUBU, toho svrhl MOBUTO SESE SEKO, dnešním prezidentem je JOSEF KABILA, prezidentem se stal po smrti svého otce, který byl zavražděn, prezidentem je od roku 2001
- Dodnes a denně zde umírá kolem tisíce lidí kvůli mnohým konfliktům jednotlivých afrických zemí, zemřelo již 3,8 miliónů obyvatel.

ETIOPIE
- Poslední etiopský císař HAILE SELASSIE, svržen revolucí roku 1974, do 1991 socialismus, poté padl
- Výsledem posledních voleb z roku 2005 kritizovala opozice, ale i EU. Při protivládních demonstracích bylo však zabito 80 lidí, řada aktivistů byla uvězněna v nechvalně proslulé věznici Kaliti.

JAR
- Britská kolonie, černošská většina, ale i burové = potomci přistěhovalých Holanďanů
- Člen Commonwealthu, nechtěl se podřizovat, v 60. letech začali prosazovat politiku apartheid = oddělení černého a bílého obyvatelstva, segregace obyvatel, diskriminace černochů (vlastní čtvrtě, školy…)
- Nastala roztržka mezi Velkou Británií a JAR→ 1961 je vyloučili z Commonwealthu, nesměli si zúčastnit žádného jednání, ani Olympijských her, porušována lidská práva…
- Černoši protestují v čele s NELSONEM MANDELOU Mandelou (čtvrtstoletí vězněn), nositel NC za mír
- Roku 1976 demonstrace černochů v Soweto (250 000 černochů zabito)
- V roce 1989 dochází k uvolnění režimu, probíhají svobodné volby → Mandela se stává prezidentem, postupně odbouráván apartheid.

SÚDÁN
- Na severu jsou muslimové, na jihu křesťané, kteří jsou diskriminováni, nejostřejší situace v Dárfůru

UGANDA
- Masakry mezi jednotlivými kmeny, několik set tisíc lidí vybito (snad až miliony)

3. fáze: 80. léta
- Zbytkové koloniální země, které jsou dnes součástí OSN

Dnešní problémy Afriky
- Populační exploze, až nekontrolovatelná, ne nemožno tolik lidí uživit
- Epidemie, nemoci, AIDS (až 20%), malárie
- Zaostalost zemí, zaostalé technologie, nízká životní úroveň, střídání diktátorských režimů
- Rozšiřování pouští př. Sahel a další ekologické problémy
- OAI = organizace africké jednoty, je zde však mnoho konfliktů

Žádné komentáře:

Okomentovat