Loading

12.2.2. Kdo a s kým se střetl v nizozemské, anglické a francouzské revoluci?

VELKÁ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE

- VFR je považována za zásadní mezník moderních evropských dějin
- Francouzské království bylo v 18. století nejlidnatějším a nejmocnějším státem na Evropě, vládli zde tito panovníci:

LUDVÍK XV.
-Za jeho vlády je země finančně vyčerpaná, on však chtěl pokračovat ve způsobu života jako Ludvík XIV. → radovánky, skandály → to se však lidem nelíbilo
- Ve Versailles žilo v přepychu 5000 lidí, zbytek občanů na ně musel pracovat → v Lidech stoupá negace vůči králi
- Jako král nebyl moc schopný, vládly za něho milenky př. de Pompadúr, de Barvy
- Přestože byl varován, aby se zklidnil, bylo mu jedno, nezajímalo ho, co bude po něm
- V té době Francie přicházela o své kolonie v Americe (Kanada), Senegal
- Armáda a loďstvo potřebovaly zreorganizovat, ale král měl jiné starosti

LUDVÍK XVI. (1774 – 1792)
- Vládne nejmocnější evropské zemi, ovšem nastává krize – velice nákladný královský dvůr, vydržována velice drahá armáda, nastává finanční krize – prázdná státní pokladna, Francie začíná mít dluhy.
- Je zde potřeba reforem, které by Francii vyvedly ze špatné situace, ale Ludvík neudělal nic, nebyl schopný vládnout, nechtěl nic řešit, podřimoval, nezajímalo ho situace ve společnosti, nenapadlo ho, že by se mohli vzbouřit
- Jeho manželka byla Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie, ve Versailles pořádala nevázané zábavy a byla zapletena do různých skandálů, „pyšná Rakušanka“
- Jeho syn LUDVÍK XVII (1785-1795), jeho věznitelé ho nutili pít alkohol a zpívat hymnu Marseillezu. Formálně zemřel ve vězení na tuberózu, ale jeho tělo bylo pokryto svrabem a nádory. Pochován v masovém hrobu.
a) Hospodářství – většina obyvatel sídlí na venkově, k obživě si musí pronajímat půdu za vysoké poplatky (co vydělají stačí pouze na nájem, …), nebo pronájem splácejí protislužbou na polích (časově náročné, nestačí potom pracovat na svém poli), podmínky zhoršeny v letech dlouhodobé neúrody od roku 1785.
b) Řemeslná výroba – převážně cechovní charakter, obchod brzděn vnitřními cly a vysokými cenami výrobků, situaci zkomplikovala smlouva s Anglií (Anglie začala do Francie dovážet své levné kvalitní zboží), francouzské manufaktury krachují a propouštějí zaměstnance, nezaměstnanost = nespokojenost.
c) Společnost – 2 privilegované stavy – šlechta a duchovenstvo (kolem 3 %) – žijí v přepychu, vlastní půdu, osvobozeni od daní. Další složkou je tzv. třetí stav (97%) – povinnost platit daně, ale bez politických práv, musí vykonávat robotu, odevzdávat církevní desátky (v naturáliích nebo i v penězích) + daně státu
- Král by pravděpodobně nic nedělal, jenže Francie byla tehdy již několikrát postižena neúrodou a hrotil ji finanční krach → Ludvík to musel řešit
- Již v 70. letech předložil ministr financí TURGOT program daňové reformy - zrušit cla a robotu, snížit příjmy šlechty, ale narazil na odpor privilegovaných vrstev, jeho nástupce Necker se také pokusil o reformu - daně pro privilegované stavy, svoboda obchodu a podnikání, ovšem také neúspěch
- Následují lidové bouře za zrušení privilegovaných stavů a zavedení daňové rovnoprávnosti.
- V letech neúrody roku 1785 – 1787 se stál ocitl dokonce před bankrotem. Ohlas ve Francii také mělo osvícenství (kritika církve a společnosti).

Průběh Velké francouzské revoluce:
1. fáze (5.5.1789 – 20.9.1792)
- Období generálních stavů a ústavodárného shromáždění
- Nastává napjatá situace, panovník neměl jinou možnost, než zdanit privilegované stavy, nedokázal to ovšem bez jejich souhlasu. Král proto nechal svolat parlament – po více než 150 letech, naposledy byl svolán roku 1614 (tzv. generální stavy) do Versailles na 5.5.1789 – 580 zástupců třetího stavu - měšťané a podnikatelé, 270 šlechty a 290 duchovenstva.
- 5.5. 1789 ve Versailles král požádal o nové daně (v té době se ale zboží zdražilo o 60% a platy se zdvihly jen o 20 %) → neschváleno, hlavně 3. stav to neschválil
- Král chtěl řešit pouze finanční krizi, ale poslanci chtěli provést i politické reformy. Začali velké spory, jakým způsobem se bude hlasovat. Zástupci třetího stavu měli převahu, a tak požadovali systém 1 poslanec = 1 hlas, zatímco šlechta prosazovala systém 1 stav = 1 hlas.
- Jednání se začalo protahovat → šlechta a panovník se začali obávat 3. stavu, a proto panovník jednání rozpustil
- Jelikož nedošlo ke vzájemné shodě, zástupci třetího stavu (úředníci, podnikatelé, měšťané) se odtrhli od parlamentu a i přes zákaz se 3. stav sešel v Míčovně ve Versailles a prohlásil se 17.6.1789 za NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ → prohlásili, že pokud šlechta nebude platit daně, oni je taky platit nebudou. A požadovali zrušení privilegovaných stavů a zamítli králův návrh zvýšit daně. Slíbili, že se nerozejdou dříve, dokud nevytvoří ústavu
- Někteří členové šlechty však mělo pokrokové názory a spojili se s třetím stavem. Vytvořili tak 9.7.1789 ÚSTAVODÁRNÉ NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (dále už jen ÚNS).
- To se přestalo líbit králi, proto začíná do Paříže stahovat vojenské jednotky. Ludvík XVI. si chce udržet svou pozici. Poslanci ÚNS si z obavy odplaty krále odhlasovali státní nedotknutelnost . Ústup krále, pokus zasáhnout vojensky proti shromáždění ve Versailles – nespokojenost lidu, lidové bouře. Také se rozšířila zpráva, že král nechal z Bastily namířit děla na potlačení situace. Lid vytvořil NÁRODNÍ GARDY, národní gardy X královské gardy – v čele markýz La Fayette, po pěti hodinách dobyli 14.7.1789 Bastilu = vítězství pařížského lidu a začátek revoluce. Bastila = královské vězení, postavena ve 14. století jako pevnost, váže se k ní legenda o muži se železnou maskou, na jaře 1789 zde sedělo 7 vězňů)
- Bastila padla → Francie se dostává do pohybu → začala se uplatňovat spodina, který neměla právo → útočila na zámky (tam si žili a užívali na rozdíl od nich a na daňové úřady (tam se vybíraly nenáviděné daně) → „lidská bestie se urvala ze řetězů“ , církev raději ustoupila od desátku, šlechtici a jiní začali emigrovat
- Následují další vzpoury v Bordeaux, Lyonu, Nancy, Troyes a Štrasburku
- Symbolem revoluce se stala trikolóra = symbol jednoty krále a lidu = bílá barva královského rodu, červená a modrá barvy Paříže = král a lid stojí za jedno. Nadšení lidu, představa spravedlivé a lidské společnosti vyjádřena heslem revoluce: SVOBODA, ROVNOST, BRATRSTVÍ! = (fratemité-egalité-liberté)
- 4. – 11.8.1789 – zrušen sociální systém starého režimu, odstraněna daňová privilegia šlechty, zrušena robota a církevní desátky, zrušen feudalismus, nastolena rovnost před zákonem
- 20. – 26.8.1789 – schválena Deklarace práv člověka a občana (podle prohlášení nezávislosti v USA, čerpali také z čerpali z Rousseaua, Montesquiea) = 17 článků – rovnost před zákonem, náboženská a názorová svoboda, svoboda podnikání, volnost se pohybovat, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, moc vychází z lidu, člověk se rodí svobodný.
- Ale král to odmítl podepsat, protože by to znamenalo omezení jeho moci – masové vystoupení Pařížanů a král byl nucen přesídlit do Paříže do zámku Tuilerie – zde byl hlídán. Začíná reorganizace státu a církve (pravice – nepřátelé revoluce = aristokracie X levice = sansculoti – nejradikálnější). Církev stojí proti revoluci, revoluční biskup Talleyrand.

- V zemi nastaly změny:
••• Decentralizace země – jsou zrušeny dosavadní provincie, země rozdělena na 83 departmentů řízených zvolenými úředníky
••• Církev – zabírání a prodej církevních statků, výnos použit na zaplacení státních dluhů, církev je pod kontrolou státu, papež ztratil v zemi autoritu, církev se podřídila Národnímu shromáždění, vznikl nový kalendář, NS chtělo všechno staré předělat.
••• Panovník omezen, musel požádat NS aby mohl manipulovat s penězi, nesměl bet vědomí NS svolávat armádu
••• Demonstrace na Martově poli (1. výročí pádu Bastily) za sesazení krále a pro republiku)
- Toto omezení se králi nelíbilo → 20.6. 1791 se pokusil utéct → nezdařilo se → při hranicích s Belgií se zastavil v hostinci a oni ho tam podle mince poznali (v zahraničí se chtěl spojit s Anglií a Pruskem → koalice, která by králi pomohla opět ve Francii nastolit monarchii), ztratil veškerou prestiž

- Ústava:
-NS 3.9. 1791 přijalo ústavu → Francie se stává konstituční monarchií , hlavní moc má ZÁKONODÁRNÉ SHROMÁŽDĚNÍ
- Vymezení tří mocí ve státě: zákonodárná, výkonná (král, ale měl pouze reprezentativní funkci) a soudní
- Rozhodující moc má buržoazie a pokroková šlechta
- Je zaveden volební census – hranice daní, které člověk musí platit, aby mohl volit nebo být zvolen

- Začínají se vytvářet politické kluby
a) FEUILLANTI (pravice) – zastánci konstituční monarchie s privilegovaným postavením buržoazie, od února 1791 do března 1792 tvořili francouzskou vládu, v čele La Fayette, A .P. Barnave
b) JAKOBÍNI – původně z Bretaně, podle kláštera sv. Jakuba, vývoj od liberalismu až k radikální diktatuře a teroru. Z počátku byl jejich vůdce Barnave, od roku 1790 vznik levice v čele s M. Robespierrem – hájil zájmy středních vrstev, jakobíni chtěli popravu krále Robespierre vyrůstal v rodině právníka, také on studoval práva.
c) GIRONDISTÉ – poslanci z departmentu kraje gironde (Bordeaux), v čele J. P. Brissot, původně revoluční levice, pak pravice. umírnění, seděli vpravo dole. Nechtěli popravu krále.
d) BAHNO (maras) → měnili své názory
e) CORDILIEŘI → nejradikálnější, chtěli popravu krále a zřízení republiky, patřili zde: JEAN PAUL MARAT (novinář), GEORGES JACQUES DANTON (advokát), Condorcet,…

- Zřízení a dění ve Francii se nelíbil státům, kde byl absolutismus, 1791 – dohoda Rakouska (Leopold II.) a Pruska (Fridrich Vilém II.) o násilném potlačení revoluce ve Francii, v dubnu roku 1792 se Francie s těmito státy dostává do války, která se pro Francii vyvíjela špatně, chybělo dobré velení, v srpnu 1792 revoluce rovnost, revoluce lidu, povstání v Paříži, začal se šířit hlad, drahota, korupce → lidé se snažili najít viníka a obvinila krále → král byl obviněn ze zrady, uvězněn a na nátlak Jakobínů v lednu 1793 popraven. Zákonodárné shromáždění vydalo 11.7.1792 dekret – Vlast v nebezpečí, vedle gard vzniká dobrovolná armáda na obranu Paříže, zvláštní oddíl z Marseille (hymna Marseillaisa – dodnes státní hymna- složil ji ROUGE DE LISLE prý během jedné noci)
- 9. a 10.8.1792 – převrat, povstání lidu, v čele Danton, svržena monarchie, moc je v rukou revoluční KOMUNY.
- Nastává zvrat v průběhu války, vítězí nad Pruskou armádou v bitvě u Valmy 20.9.1792, Francouzi sami přecházejí do útoku, Francouzi zastavili Rakušany, Prusy a interventy ( = ti co z Francie emigrovali a chtěli zpět do Francie a požadovali, aby se z Francie opět stala monarchie)
- Zákonodárné shromáždění je rozpuštěno, zřízen Konvent.

2. fáze Velké francouzské revoluce (21.9.1792 – 27.7.1794)
- K moci se dostávají girondisté – střední buržoazie, pravice, poslanci bez vyhraněného postoje, proti nim vznikají levičáci – radikální jakobíni – ti byli pro pokračování revoluce, opora o lidové vrstvy, v čele jakobínů neoblomný Maxmilián Robespierre, na jejich nátlak popraven král.
- 22.9.1792 – vyhlášená republika, 21.1.1793 popravení krále, v říjnu následovala i poprava Marie Antoinetty, to vyvolalo v ostatních zemích paniku, panovníci ze strachu, že něco podobného může otkat i je, se sjednotili a vytvořili koalici proti Francii (Velká Británie, Španělsko, Prusko, Rakousko).
- Dochází pod rouškou Anglie k blokádě francouzských přístavů, Anglie využívá svého loďstva, Francie začíná mít problémy se zásobováním – nedostatek potravin. Dochází k růstu cen potravin, ovšem také k poklesu hodnoty peněz, nezaměstnanost, hlad – neúspěch girondistů – povstání ve Vendeé – royalistické (ve prospěch krále a šlechty), povstání sedláků, kteří si do čela vybrali zástupce ze šlechty – na krátkou dobu tuto oblast ovládli.
- Jakobíni prosadili zákon o maximální ceně obilí – aby se chudí lidé měli možnost koupit základní potraviny, přesto se odpor lidí stupňoval, došlo k převratu – 2.6.1793 – povstání Pařížanů proti girondistům, předáci girondistů zatčeni, odsouzeni a rychle popraveni, dochází k vrcholu revoluce, v čele nejradikálnější jakobíni podporováni chudinou, nastává období Jakobínského konventu (2.6.1793 – 27.7.1794) – hlavní politickou moc v zemi mají jakobíni v čele s Robespierrem, opora o střední vrstvy a sedláky, opatření a reformy v jejich prospěch.

JAKOBÍNSKÁ REPUBLIKA
- Jakobíni začali vládnout diktaturou
- Po popravě začala v zemi vznikat povstání proti vládě → v září 1793 byl úkladně zavražděn jeden z hlavních představitelů jakobínské diktatury JEAN PAUL MARAT (byl zabit ve vaně) zabila jej Charlotta Cordayová (roayalistka), která ho probodla dýkou, když ležel ve vaně a koupelí si léčil svou kožní chorobu.
Maxmilián Robespiere zřídil:
a) Výbor veřejného blaha → odvádění chlapců od 18-25 let do armády → potřeboval je
b) Výbor pro veřejnou bezpečnost → odstraňování „nepohodlných“ lidí, tresty smrti a popravy za spekulace, komisaři mohli dotyčného odsoudit a nechat ihned popravit
- Na venkově zrušeny feudální povinnosti bez náhrad, rozprodej půdy emigrované šlechty mezi rolníky, rozdělení obecní půdy, přijat zákon o všeobecném maximu – obilí a základní potraviny = nelíbilo se šlechtě
- Přijat zákon o maximální mzdě = to se zase nelíbilo dělníkům
- Pozitivní na jejich vládě bylo, že roku 1793 vytvořili novou ústavu, jde bylo všeobecné hlasovací právo a právo na práci → nebyla však schválena, zůstala na papíře (znamenala by nejdemokratičtější systém vlády od starověkých Athén, platná měla být však až po revoluci – obsahovala: různé sociální podpory, bezplatné zdělání pro každého, každoroční volby s právem volit pro všechny muže, povinnost povstat proti vládě porušující práva lidu, nedotknutelnost soukromého majetku – nevešla v platnost protože jakobíni podle ní nevládli)
- Během jakobínské diktatury došlo i k pokusu o odstranění křesťanství, dosavadní bohoslužby nahradil osvícený kult Nejvyšší bytosti, k jejíž poctě se konaly slavností poutě
- Byl zrušen dosavadní církevní kalendář, který byl nahrazen revolučním začínající 22.9. 1792
- Na jaře 1794 byli v Konventu popraveni i vůdci cordeliérů Danton a Sesmoulins
- Francouzský lékař Joseph Ignác Guillotin doporučil nový stínací přístroj, Gilotiny byly nejprve vyzkoušeny na mrtvých tělech z nemocnice. Poprava probíhala tak rychle, že dav byl kolikrát zklamán. Gilotina umístěná na náměstí Revoluce popravila krále, královnu, royalisty, dezertéry,… Samotný doktor unikl o vlásek popravě přístrojem, jehož zavedení navrhl.
- Vydán dekret podezřelých – následovalo vzájemné udavačství a okamžité popravy
- Přívrženci začali odcházet, obyvatelé toužili po klidu a pořádku
- 27.6. 1794 byl Maxmilián Robespierre spolu se svými přívrženci a bratrem Augustem zatčen a popraven gilotinou (jeho poprava bývá mnohdy historiky vnímána jako konec revoluce ve Francii) → „revoluce požírá své děti“

3. fáze revoluce (27.7.1794 – 9.11.1799) = OBDOBÍ THERMIDORIÁNŮ
- Po popravě jakobínů se do čela Francie dostává thermidorium = direktorium (v roce 1795 se tak nazvali), jejich vláda trvá 1794-1799
- K moci se dostávají kariéristé a intrikáři, kteří se za revoluce obohatili a teď chtěli své pozice upevnit
- Vyvražďování jakobínů = bílý teror
- Chtěli nové pozice, majetek, vláda nic moc
- Roku 1795 vypuklo velké povstání lidu, kteří chtěli po Konventu chléb a ústavu z roku 1793 → povstání bylo potlačeno a potrestáno
- Roku 1795 nová ústava → byla proti všeobecnému volebnímu právu a zaváděla cenzus (jen někteří lidé mohli voli, z 25 milionů asi jen 25 000), bylo jen několik tříd, které mohly volit a jejich hlas měl různou váhu podle majetku
- Zavedena centralizace moci
- 26.10.1795 – 9.11.1799 – nová forma republikánské vlády – 5 členný výkonný orgán + zákonodárný sbor o 2 sněmovnách – Dolní sněmovna (rada pěti set), Horní sněmovna (rada starších). Konec hrůzovlády a teroru, oživení obchodu a průmyslové výroby, hospodářská prosperita.
- Nepřátelé tehdejšího zřízení - 1796 – spiknutí tzv. rovných, v čele Gracchus Babeuf, primitivní komunismus, ve svém manifestu předvídá, že francouzská revoluce je předehra k mnohem slavnějším revolucím. 1797 povstání potlačeno a Babeuf popraven.
- Direktorium se stále více opíralo o armádu, v tomto období byl již znám generál Napoleon Bonaparte
- Dne 9.11.1799 za pomoci bratra Luciena, ministra zahraničí Talleyeanda a ministra policie Fouchého a vojska se Napoleonovi podařilo svrhnout direktorium, v čele země kolegium 3 konzulů (Napoleon, Sieyés, Ducán) – definitivní konec Velké francouzské revoluce.
ANGLICKÁ REVOLUCE

- Za vlády TUDOROVCŮ, zejména za Alžběty I. dochází k rozvoji hospodářskému i kulturnímu (rozvíjí se podnikání, proniká do zahraničí,…), nejrozvinutější země, nejvýhodnější podmínky pro rozvoj kapitalistického podnikání: peníze (z obchodu, kolonie, pirátství), volná pracní síla
- Jelikož byla ALŽBĚTA po celý život svobodná, a tudíž bez legitimních potomků, hrozilo po její smrti bezvládí
- Dynastické nároky na trůn začal uplatňovat syn MARIE STUARTOVNY Jakub I., a tak se roku 1603 dostávají na trůn STUARTOVCI =– skotská dynastie = Anglie a Skotsko vytvořili personální unii. Náboženský život: zbytky katolíků, stuartovci preferují anglikánskou církev za nečistou za nečistou, chtějí to napravit.

JAKUB I. 1603-1625
- Za jeho vlády se poměry v Anglii zhoršují, nemá velikost (kvality) své tety
- Skotský král, vládl v obou zemích spíše prostřednictvím svých rádců, prosazuje absolutismus, neradí se s parlamentem
- Byl to umíněný, rozmařilý člověk, obklopoval se špatnými lidmi a rádci (př. lord BUCKINGHAM = nenáviděný člověk, homosexuál), měl zvláštní vztah k mysticismu (podobně jako Rudolf II.)
- Nábožensky netolerantní, nechal pronásledovat neanglikánské církve skupiny → ty prchají do Nizozemí a pak do USA
- Jediné pozitivum jeho vlády bylo volné spojení Anglie, Skotska a Irska
- Narodil se v Edinburghu jako syn Marie Stuartovny (popravena) a Jindřicha Darnleye. Oženil se s Annou Dánskou, děti: Jindřich (zemřel v mladém věku), Karel (popraven) a Alžbětě = Anna (měla za manžela Fridricha Falckého, zklamal protestanty v Evropě, že svému zeti nepomohl).

KAREL I.
- Schopnější než Jakub I., nebyl tak výstřední
- Snaží se získal co nejvíce finančních prostředků, což realizuje jednak vybíráním daní bez souhlasu parlamentu, nutí bohaté, aby mu poskytovali půjčky („nucené půjčky“), dokonce prodával i úpady a tituly → to vedlo k všeobecné nespokojenosti
- Domníval se, že je panovník z Boží vůle a ostatní nemají právo rozhodovat → znepřátelil si parlament → roste napětí → od roku 1629 dokonce vládne bez parlamentu, přestal ho svolávat
- Podporoval anglikánství, za to ho nemělo rádo hlavně Skotsko, zde totiž převažovali presbyteriáni → roku 1639 Skotové proti králi povstali

1. fáze anglické buržoazní revoluce (1640 – 1642)
- Král potřeboval peníze na armádu proti Skotům → peníze chtěl získat novými daněmi → ty však mohl schválit jen parlament → králi nezbylo nic jiného než svolat parlament → roku 1640 svolán → parlament mu daně schválil pod podmínkou, že už nebude vládnout absolutisticky bez parlamentu, chtěl po něm ať popraví své rádce, kteří byli obviněni za protiparlamentní politiku (Thomas Stafforf, William Laud) → panovník odmítl → toto zasedání parlamentu označujeme jako období „krátkého parlamentu“
- Na podzim 1640 opět svolal parlament, který však zasedal až do roku 1653 („dlouhý parlament“), kdy panovník musí naslouchat opozici a splňovat její požadavky (rozpustit královskou armádu a vzdát se práva zrušit parlamentní zasedání, zrušit Hvězdicovou komoru =anglický soudní dvůr, který sloužil jako likvidace odpůrců absolutistických panovníků, srovnávána s inkvizicí)
- Situace vyvrcholila tzv. Velkou remonstrací (protestem) roku 1641 = politický program parlamentu, odmítli královu samovládu, právo parlamentu na vlastní vládu
- Roku 1642 chtěl zatknout členy parlamentu, kteří byli proti němu (vůdci odporu → John Pym, John Hampden,…), ale nepodařilo se mu to, protože Londýňané členy parlamentu chránili, schovali je (Londýňané totiž drželi s parlamentem)
- Král tedy se svými stoupenci odchází z Londýna (necítil se zde dobře) a uchýlil se v severní Anglii, kde shromažďoval vojsko proti parlamentu, kterému vyhlásil válku → v Anglii tak dochází k občanské válce (proto se Anglii moc nevměšovala do 30 leté války, měla své problémy)

2.fáze anglické buržoazní revoluce (1642 – 1649)
- V druhé fázi došlo k samotné válce, vytvořily se dvě skupiny:
a) příznivci krále
→ anglikánská církev, vysoká šlechta (podporoval je), podnikatelé (jeho oblíbenci, kterým udílel monopol), konzervativci na venkově, zaostalejší kraje severu a západu země, jádro jeho armády žoldnéři = kavalíři (vojska z 30leté války)
b) odpůrci krále
→ parlament, měšťané, Londýňané, drobná šlechta pocházející z měst (která chtěla podnikat a neměla ráda královy oblíbence), puritáni, nezávislí = independenti (= nezávislí, odmítali monarchii, v čele stát Cromwell, radikálnější složka puritánů), presbyteriáni (prosazovali konstituční monarchii, zasloužili se o návrat Stuartovců), diggeři (= kopáči, chtěli zlepšit sociální postavení chudých), leweleři (= rovnostáři, nejradikálnější křídlo puritánů, chtěli zrušit všechny privilegia, byli pro republiku, jejich návrh ústavy nebyl přijat a roku 1649 byli potlačeni independenty, chtěli podpořit chudé)
- Zpočátku se štěstí klonilo na stranu krále, jeho armáda se opírala o jízdu (vedl ji RUPRECHT FALCKÝ - syn Fridricha)
- Pak si protestanti zvolili za velitele OLIVERA CROMWELLA → ten vytvořil „armádu nového typu“ → byla tvořena z puritánu bojujících za víru a povyšovalo se zde za schopnosti, ne za původ → byla tedy silnější, byli ostříhaní podle kastrolu → „kulaté hlavy“
- 1644 vítězství Cromwella u MARSTON MOORU
- Roku 1645 se odehrála bitva u NASEBY, kde král drtivě prohrál
- Král chtěl utéct ke Skotům, podplatil Angličany, povolal Španěly → roku 1649 zajat, obviněn ze spolupráce (našly se dopisy se Španěly) a vlastizrady → popraven a místo něj začal vládnout Cromwell a tím byl starý absolutismus definitivně svržen.

Žádné komentáře:

Okomentovat