Rozdíl sjednocení Itálie a Německa: Itálie zdola, Německo shora krví a mečem
RISORGIMENTO = SJEDNOCENÍ, OBNOVENÍ ITÁLIE
-po neúspěšných bojích za svobodu a sjednocení ve 20. a 30. letech a po nezdařené revoluci 1848 trvala politická nejednotnost (8 celků)
-většina severní Itálie pod nadvládou Rakouska (rakouský císař též ochránce papeže), ve středu papežský stát a malé, formálně samostatné státy př. Toskánsko, Parma, Modena, Romagna (vláda vedlejší linie habsburského rodu), na jihu a v Sicílii vláda španělských Bourbonů
-roztříštěnost → brzda hospodářského vývoje → nutnost sjednotit, rozdílná hospodářská vyspělost (nerovnoměrný vývoj):
a) průmyslový sever → průmyslová revoluce → bavlnářství, hutnictví, strojírenství
b) agrární jih → přežitky feudalismu
2 koncepce sjednocení:
a) republikánské hnutí (G. Mazzini, G. Garibaldi)
b) monarchisticko-liberální koncepci (Cavour → orientace na Francii)
-idea sjednocení vyšla z knížectví PIEMONT, kde vládla domácí Savojská dynastie → od roku 1848 VIKTOR EMANUEL II., ten měl velice schopného státníka → ministerský předseda CAMILLO CAVOUR (velice dobrý diplomat, novinář, bankéř, průmyslník), viděl, že Rakousko bylo silné, ale teď je oslabeno → udělala spojenectví s francouzským císařem NAPOLEONEM III. za slib SAVOJSKA a NIZZY
- Piemont byl nejrozvinutější, domácí inteligence, průmysl, schopný Cavour
-roku 1859 proběhla bitva u SOLFERINA a MAGENTY → Rakousko prohrálo
-Itálii podporovala také VB (hospodářské důvody) a Rusko (důsledek jednání Rakouska v Krymské válce)
-mírem v CURYCHU připojena k sardinskému království část LOMBARDIE s Milánem (Benátsko zůstalo Rakousku → důsledek nečekaného separatního příměří mezi Napoleonem III. S Rakouskem ve VILLAFRANCE → zalekl se italského úspěchu, obava o papežský stát, jehož byl též ochráncem)
-současně národní revoluce ve střední Itálii (TOSKÁNSKO, ROMAGNA, PARMA, MODENA,…) → svrženi prorakouští vládci, plebiscitem, rozhodnuto připojení k Sardinii
-na jaře 1860 povstání rolníků na Sicílii proti bourbonskému králi FRANTIŠKU II. → pomoc legendárního vlastence GARIBALDIHO (přítel Cavoura), který se vrátil z USA, velké bohatství vložil do armády = 1000 ozbrojených vojáků = rudokošiláči → obsadili Palermo (květen), v září vstup do Neapole → všeobecné povstání, vítězství nad vojskem neapolského krále → území NEAPOLE připojeno k Sardinii
-březen 1862 v TURÍNĚ vyhlášeno ITALSKÉ KRÁLOVSTVÍ v čele s VIKTOREM EMANUELEM II. → hlavní město Florencie (Garibaldi byl radikální a prosazoval republiku jako státní zřízení, Cavour chtěl monarchii)
-roku 1866 připojeno BENÁTSKO → Itálie se totiž stala spojencem vítězného Pruska ve válce prusko-rakouské (Prusové slíbili v případě vítězství Itálii Benátsko)
-roku 1870 obsazen PAPEŽSKÝ STÁT s Římem, Francouzi sice chtěli poslat na pomoc expediční sbor, ale protože v letech 1870-1871 vypukla prusko-francouzská válka (Émile Zola-Nana, Maupassant- Miláček) a Rakousko muselo být nestranné → toho využili Italové a roku 1871 byl připojen papežský stát
-v lednu 1871 se stal ŘÍM hlavním městem sjednocené Itálie
další vývoj Italského království:
-v Itálii nevznikla republika, ale stát s vládou průmyslníků a velkostatkářů
-cesta k rychlejšími společenskému vývoji, ale:
a) rozdíl mezi vyspělým severem (úspěšná industrializace) a chudým zemědělským jihem (činnost mafie) se prohloubil
b) republikáni zklamáni, toužili po demokratičtější vládě (velební právo jen pro menšinu mužů)
c) neúspěšná snaha italských nacionalistů o připojení TERSTU, DALMÁCIE, SAVOJSKA a NIZZY (území Rakouska a Francie) = ITALIA IRREDENTA (Itálie nevysvobozená)
-nepokoje, nestabilita, další vývoj jen zvolna
-růst průmyslu ztěžován nedostatkem uhlí a rud i zaostalostí a agrárním charakterem jihu
-státní zásahy do hospodářského života
-rozhodující politický vliv liberální buržoasie
-italské kolonie → Lybie, Somálsko
SJEDNOCENÍ NĚMECKA
-od 30 leté války Německo rozdrobeno, rozhodující vliv Rakouska, snahy Habsburků Německo ovládat
-v polovině 19. století (1815) vzniká z německých států Německý spolek (Sasko, Bavorsko, Bádensko,…), kde prim hrají Habsburkové
-po porážce revoluce 1848 ve státech Německého spolku persekuce demokratů a liberálů, všeobecná rezignace a odvrat od politického života až do konce 50. let
-oživení po volbách do zemského sněmu → vítězem liberálové podporování demokraty → jednání o budoucnosti německé společnosti a národa → vhodná situace oslabení Rakouska (porážky v Itálii)
překážky sjednocení: rakouský vliv v německé federaci, obava Rakouska, Ruska a Francie z velkého a silného Německa, obava i menších německých států (katolický jih se bojí protestantského vojenského Pruska)
3 koncepce sjednocení:
1) revoluční a demokratické sjednocení (jednotná demokratická republika s německy mluvícím obyvatelstvem Rakouska)
2) monarchistické maloněmecké řešení (sjednocení Německa pod nadvládou Pruska = úsilí Otto von Bismarcka)
3) monarchistické velkoněmecké řešení (sjednocení pod hegemonií Rakouska a Habsburků)
-v 50. a 60. letech průmyslová revoluce → vzrůst průmyslu zvláště těžkého (těžba uhlí, hutě, ocelárny, strojírenství,…), zdokonalena výroba střelných zbraní, rozvoj dopravy (železniční i námořní)
-nová průmyslová centra (Porúří, Porýní, Sasko) a velká města (Berlín, Kolín nad Rýnem, Lipsko,…)
-využití technického pokroku k vyrovnání průmyslového náskoku Anglie a Francie
-výbojná politik junkerů
-velkostatky → zvláště v pruské SV části Německa, finanční prostředky z výkupu rolníků z roboty a z vysoké ceny potravin
-roku 1850 sice králem schválena ústava s parlamentem, ale ovládnut junkery a průmyslovými podnikately
-roku 1859 vznikl celoněmecký NÁRODNÍ SPOLEK → pro sjednocení Německa pro pruskou nadvládou
-v čele PRUSKA (nejsilnějšího státu) stál král VILÉM I. Z hohenzollernské dynastie, jako kancléř zde působil OTTO VON BISMARCK (roku 1862 jmenován ministerským předsedou, mluvčí junkerských velkostatkářů a průmyslových velkostatkářů) → velmi konzervativní a tvrdý politik, vojensky bezohledný junker, armádní důstojník, působil v pruském parlamentu, zastupoval Prusko v celoněmeckém spolkovém sněmu
-cíl Bismarcka: sjednotit Německo „krví a železem“ → válkami za pruského vedení, násilím, vojenskou silou a učinit je nejmocnější zemí v Evropě
-Bismarck odpůrce parlamentního zřízení, proti demokratickému národnímu hnutí i liberálům
sjednocení Německa:
1. Roku 1864 společná válka Pruska a Rakouska proti Dánsku (král Kristián) → o vládu nad Holštýnem a Šlecvickem. Vyvolána německým nacionalistickým hnutím v obou zemích. Zpočátku vítězství Dánska nad rakouským loďstvem u Helgolandu, pak porážka od Prusů → ve Vídni předběžný mír, srpen 1864 smlouva v BADGASTEINU → Šlesvicko připadlo Prusku, Holštýnsko Rakousku.
2. Prusko-rakouská válka. Záminkou se staly spory o dánská získaná území. Bismarck zajistil neutralitu Francie (příslib některých oblastí v Porýní), a Ruska (za pomoc proti povstání Poláků 1863), spojenectví Itálie (za slib Benátska v případě vítězství). Rakousko ve válce neúspěšné (úspěchy pouze na italském bojišti Custozza a u Trutnova v Čechách), porážky na Jizeře, u Náchoda, České Skalice, Jičína, konečná bitva 3.7. 1866 u Sadové (Hradec Králové) → rakouský velitel Ludwig August Benedek X pruský velitel Helmuth Moltke. Vítězným Prusům otevřena cesta na Prahu a Vídeň. 26.7. mikulášské příměří a 23.8 pražský mír.
příčiny porážky Rakouska: převaha pruské armády ve vojenském výcviku, organizovanosti i taktice, nová výzbroj Prusů = jehlovky (pušky se zadním nabíjením)ú X rakouské ládovačky (nabíjení zepředu, voják živým terčem)
-útrapy obyvatel českých zemí: oběti na bojišti (české pluky), rozvrácená země, epidemie cholery, brožura „Pláč koruny české“
výsledek: Rakousku nuceno uznat anexi ŠLECVICKA, zříci se HOLŠTÝNSKA, HANNOVERSKA, HESSENSKA, odstoupit Itálii Benátky. Rozpuštěn Německý spolek, vznikl SEVERONĚMECKÝ SPOLEK (hegemonie Pruska) = 21 německých států, konfederace, ale celní jednota, jednotná měna a zahraniční politika. Rakousko vyšachováno ze hry.
-kapitulační podmínky nebyly moc kruté, protože si Německo potřebovalo zajistit jejich neutralitu v prusko-francouzské válce.
-vytvořena SPOLKOVÁ RADA, pruský král prezidentem spolku, po volbách 1867 většina poslanců na straně Bismarcka, nová ústava Severoněmeckého spolku → všeobecné hlasovací právo pro muže do říšského sněmu (Reichstag), vláda zodpovědná panovníkovi, ne poslancům.
3. Prusko-francouzská válka. Podnětem se stalo sesazení Bourbonů ve Španělsku, španělská vláda nabídla 1868 trůn bratranci Viléma I. Princi LEOPOLDOVI → nesouhlas Francie. Napoleon III. K válce s Bismarckem vyprovokován tzv. emžskou depeší → pruský král obdržel v lázních Emže telegram od francouzských diplomatických kruhů (rozhovor Viléma I. s francouzským vyslancem, vyslanec usiloval o prohlášení, že Hohenzollernové se nebudou už nikdy ucházet o španělský trůn, Vilém odmítl.) Telegram se dostal do rukou Bismarcka, ten zfalšoval slova a upravený text nechal vytisknout v německých novinách → Francouzi pohoršeni a vyhlásili válku. Cílem války bylo dovršit sjednocení Německa. Francouzská armáda se chystala na vpád do Německa. Vlastenecké cítění u ostatních německých států → bojovali s Prusy. Lépe organizovaná pruská armáda převzala iniciativu, obležen Štrasburk, v červenci obklíčena francouzská armáda v MÉTÁCH, druhá část armády poražena u SEDANU, 15.9. obležena PAŘÍŽ. Zajat francouzský císař. V lednu 1871 příměří kapitulace pařížské armády, v lednu 1871 se pruský král Vilém I. Nechal korunovat jako německý císař v zrcadlové síní francouzských králů. Vyhlášeno NĚMECKÉ CÍSAŘSTVÍ (tzv. „druhá říše“). Bismarck nadiktoval tvrdé kapitulační podmínky: 20 miliard zlatých franků + suroviny (uhlí a ocel), území ALSASKA a LOTRINSKA. Němci si za náhrady vybudovali v Porúří těžký průmysl (fabriky).
-na konci 19. století Německo nejsilnější militaristický stát na světě, vynikající zbraně → GUSTAV KRUPP děla
Žádné komentáře:
Okomentovat