Český stát v letech 1306 – 1310
- Po Václavu III. zůstaly sestry Eliška a Anna Přemyslovna, rozhořel se boj o to, kdo Čechy vyžení. Vdova po Václavu II. Eliška Rejčka si si vzala Rudolfa Habsburského (vnuk R.H.I.) → začal uplatňovat právo na český trůn → jako král vládne on, vládl tvrdě, chtěl šetřit, „král kaše“, brzy zemřel (dostal úplavici u obléhaní hradů). Poté si sestra Václava III. Anna bere šlechtice z Rakouska Jindřicha Korutanského, ten však nerozuměl českým poměrům, vládl špatně, chaos.
-Šlechta viděla tento chaos → nabídli českou korunu Janu Lucemburskému (14 let) + Eliška (18 let), důvody:
1) aby se urovnal chaos
2) otec Jana Lucemburského Jindřich byl v té době německým císařem → takže po boku českého státu by bylo spřátelené německo, dobré vztahy a německé nebezpečí by pominulo, bylo by zde i dobré hospodářství
3) Lucemburkové vždy byli názorově i kulturně spojení s Francií → tyto vyspělá kultura by se prostřednictvím Lucemburska přenesla i do Čech
-Jindřich prve svého syna nechtěl do Čech poslat, protože zde byl chaos, ale nakonec to riskl
-a tak roku 1310 nastupuje na český trůn Jan Lucemburský (14 let) + Eliška Přemyslovna (18 let), aby to stvrdil
-o druhé oko přišel ve Slezsku (lékař se mu nabídl, že mu oko vyléčí, ale léčil mu ho tak dlouho, až oslepl → nechal za to lékaře zašít do kůže a vhodit do vody, aby se utopil)
JAN LUCEMBURSKÝ 1310-1346
-první úkol, který ho zde čekal bylo vyhnat násilím Korutance → to se mu podařilo s nevelkou družinou → jeho první úspěch
-pak mu nastaly problémy:
a) čeští pánové ho nechtěli poslouchat → spory s českou šlechtou (čeští pánové si totiž volili krále, aby je poslouchal)
b) z Lucemburska si mj. jiné přivedl mnoho poradců → nejvýznamnějším z nich byl Petr z Aspeltu, ale čeští pánové řekli ne
-jeho vládu lze rozdělit do dvou okruhů:
1) zahraniční politika
-skvělý diplomat a skvělý válečník (vyhrával bitvy), vysoká prestiž v Evropě
-byl rozhodujícím jazýčkem na váhách, všichni ho poslouchali, přední spojenec velmocí
2) česká politika
-v Čechách se moc nepohyboval → „král cizinec“ → nikdy nepochopil, co Čechy potřebují
-zvětšil území českého státu o Chebsko, Slezsko (dnešní jižní Polsko), Lužice – rozsah zvětšil o ½
-1. špatná věc → nepohodl se se svou ženou Eliškou (odňal ji syna Václava)
-2. věc nestálá šlechtická opozice (v čele opozice Jindřich z Lipé) → nechtěli ho poslouchat → nakonec si šlechta od roku 1318 prosadila, že vládne sama a on doma neměl téměř žádné pravomoci → tzv. „Domažlické úmluvy“ → vzdal to doma
- již roku 1310 a 1311 vydal Inaugurační diplomy – vymezení vztahů mezi králem a šlechtou – tzv. dualismus
-do Čech dojížděl zřídka, a když už ano, tak pro peníze → Čechy byly svým králem vysávány, královské statky rozprodávány, nesídlil už ani na hradě, ale v měšťanském domě, to zapříčinilo chaos, hospodářsky pokles, ekonomika vázla
-poslední úspěch, který dosáhl bylo, že syn Václav byl zvolen německým, králem (prosadil to) a později římským císařem
-první, kdo dal v českých zemích razit zlaté mince = florény (byly to prestižní peníze, název podle Florencie)
-Jan padl v bitvě u Kresčaku roku 1346 → „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“ → zemřel zde slepý (bojoval přivázán mezi dva další koně)
KAREL IV. (1346-1378)
- V dětství byl vychován v Mělníku, Bezdězu a ve Francii. Původně se jmenoval Václav, při biřmování (15-16 let) přijal jméno Karel a začal ho používat (vazba na francouzské krále). Asi ve 30 letech ho otec Jan poslal do severní Itálie (Jan tam měl nějaké území, které měl Karel obhajovat) → měl potlačit povstání → vyhrál (měl zde bát otráven povstalci). Od té doby už nebojoval, i když možná u Kresčaku, ale to není úplně jasné.
-Jan v českých zemích nepřítomen → ale chtěl tady nějakého zástupce → a tak dal svému synu titul roku 1333 markrabě moravský (poslal ho na Moravu) → z tohoto titulu získával v Čechách pozice, od roku 1337 vedl správu země za svého otce Jana.
- Roku 1344 prosadil, že Pražské biskupství se stává arcibiskupstvím (důležitý tah) → zvětšila se tak prestiž českého státu → podařilo se mu to díky tomu, že byl přítel papeže Klementa (ten byl kdysi knězem ve Francii a tam se seznámil s Karlem) → později ho papež kritizoval za oblékání a hlavně mu bránil v korunovační cestě do Říma
- Po smrti Jana se Karel stává roku 1346 českým králem, německým králem a roku 1355 po korunovační cestě do Říma → římským císařem = „1. český král a zároveň římský císař“
Charakteristika a proč byl tak úspěšný:
a) jeden z nejvzdělanějších panovníků vůbec → studoval na Sorboně, přejímal francouzskou kulturu, uměl 5 jazyků (latina+francouzština+němčina+italština+čeština)
b) velice dobrý diplomat a uměl si vybírat dobré rádce → jeho rádcem byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic
- Karel viděl problém českých zemích → rozpínavost šlechty → chtěl ji přistřihnout křidélka, protože nechtěl dopadnout jako jeho otec → za spojence proti šlechtě si vybral církev a města → ale ano mu se ti úplně nepodařilo ji zkrotit
-vydal dokument Majestas Carolina → obsahoval práva, co si šlechta mohla a nemohla dovolit, kde až může dojít → šlechta neuznala → ustoupil a řekl, že tento dokument shořel v ohni (dobrý počin)
- Dále napsal životopis Vita Caroli → neutěšený stav v Čechách, hodně práce
- Přestože byl mimo jiné německý císař, považoval se za Čecha (Přemyslovce po matce), Němci ho za to nemají rádi, za centrum říše považoval Čechy, ne Německo, politika bohemocentrismus = preferoval Čechy
- Vydal dokument Zlatá bula → posiloval Čechy, že největším kurfiřtem je Čech a ostatní kurfiřtové se mají naučit česky (to nebylo realizováno)
- Opora krále o církev, zmohutnění církve na úkor šlechty
úspěšná sňatková politika:
1) Blanka z Alois (1. láska, měl ji nejraději)
2) Anna Falcká → získal tak Falckou zemi
3) Anna Svídnická → získal Svídnicko (na sever od Čech), syn Václav
4) Alžběta (Eliška) Pomořanská → získal tak Pomořany, syn Zikmund, Jan Zhořelecký
- Za jeho vlády se české území zvětšilo (2x větší než je dnes) → územní rozsah Čechy + Morava+ Braniborsko (velké jako Čechy+ Morava) i s městem Berlín, + Horní a Dolní Falc (ve středním Německu), + Svídnicko + Pomořansko → název tohoto rozsáhlého území bylo ZEMĚ KORUNY ČESKÉ
- Aby zvelebil české země → podpora vzdělanosti → založil roku 1348 Karlovu univerzitu → skok ku předu. → 4 fakulty: svobodná umění (příroda+filozofie), lékařská, teologická, právnická. Vyučovalo se na kolejích (Karolinum = Karlova kolej) → povznesla úroveň kultury a vzdělání v českých zemích
- S rozvojem vzdělanosti je spjat rozvoj literatury, literárních žánrů
- Do českých zemí přichází gotický sloh (ve větší míře než za Přemyslovců)
- Využívá se kontakt s Francií → např. Matyáš z Arrasu → započata stavba chrámu sv. Víta, po smrti Matyáše pokračoval ve stavbě Petr Parléř (Němec)
- Stavěl i hrady: Karlštejn → je zde kaple sv. Kříže (obrazy mistra Theodorika)
- Města, lázně → Karlovy Vary
- V Praze založení Nového města pražského (zmodernizované), trhy → dobytčí, koňský, senný → obchodování, Hladová zeď
- Karlův most – 1357 (Křesťanská mystika)
- Ekonomický rozkvět země, hospodářská prosperita v Čechách, podpora podnikání – rybnikářství, vinařství, chmelařství, ovocnářství
- Podpora zemědělství novými plodinami, které do té doby nebyly (vinná réva z Burgund → zakládal vinice), pěstování švestek karládka
- V Evropě byl mor, ale české země jim postihnuty nebyly → prosperovaly
- Praha se stává obchodním střediskem, bohaté stříbrné doly
- Založil emauzský klášter (klášter na Slovanech) → bohoslužba ve slovanském jazyce
- Znal se s Petrarcou
- Na pohřbu byl nazván otec vlasti
- Po tváři byl černý (vypadla jako cikán), byl nahrbený, 173 cm vysoký, měl zdravé zuby
- Nepodařilo se mu, aby přes Čechy vedly obchodní cesty → důsledky ve vládě Václava IV.
- Dědicem české a říšské koruny nejstarší syn Václav, syn Zikmund obdržel Braniborsko a uherskou korunu, nejmladší syn Jan Zhořelecko
-vývoj rozpínavosti českých zemí
a) za Přemysla Otakar II. → Rakouské země
b) za Václava II., III. → Uhry
c) za Karla IV. → Falc, Svídnicko, Braniborsko, Pomořany, Dolní a Horní Lužice, Lucembursko
-ztráta jednotlivých území:
a) Braniborsko → za Václava IV. (počátek 15. století)
b) Horní a Dolní Falc → za husitských válek
c) Horní a Dolní Lužice (dnešní Sasko) → roku 1635 (30 letá válka)
d) Slezsko → roku 1740 za Marie Terezie ve válce s Prusy
e) Lucembursko → hned po husitských válkách
VÁCLAV IV. (1378-1419)
- vláda není úspěšná jako u otce → jiné charakterové vlastnosti
→ velice prchlivý (nejhorší), neprozíravý, neuměl jednat s lidmi, měl hýčkané dětství, nebyl houževnatý, rozmazlený
→ nebyl tak špatný, měl i sociální cítění, v převlecích chodil mezi lidmi (inkognito)
→ když nevěděl kudy kam, opíjel se, měl několik desítek levobočků
-nerodil se do jiné doby → byla to těžší doba než za Karla IV.
-za Karla se mor českým zemím vyhnul, za Václava postihl 15% obyvatelstva
-ekonomické důsledky → Kutná Hora už tolik nevynášela
-ztrácel spojence → pohádal se s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, Jan z Pomuku = teolog se dostal do rozporu s Václavem kvůli církevnímu majetku, Václav ho zajal a utrápil ho k smrti, hodil ho do mostu = proto světec Jan Nepomucký (zobrazován u mostu), v Janově ústní dutině se zachoval jeho jazyk → neřekl tajemství
-Jan z Pomuku byl zpovědníkem Václavovy manželky Žofie → Václav chtěl vědět zpovědní tajemství, ale Jan mu ho neřekl
-znepřátelil si tak církev → toho využila šlechta, která cítila bezbrannost krále a zajala ho
→ poprvé byl chvíli vězněn na hradě Žebrák → odtud mu pomohl jeho bratr Jan Zhořelecký
-ale druhý bratr Zikmund mu „pomohl“ a byl zavlečen do Vídně do zajetí, ale pomohli mu přátelé
-i Václav se stává díky Karlovi římským králem → němečtí kurfišté s ním však nebyli spokojeni → roku 1400 byl sesazen „jako lenoch“ → a tak už byl jen králem českým
-později se císařem stává Zikmund (odtrhnuto Braniborsko) a ještě se stal také uherským králem
-spor Václava i s papežem (dvojpapežství) → Václav se přidal však na špatnou stranu:
→ neměl žádnou oporu, upadá ekonomika → ekonomické problémy → obchodníci se vyhýbali českým zemím, na sklonku jeho vlády chaos, anarchie
→ vznikají tzv. LAPKOVSKÁ BRATRSTVA (byli to rytíři zloději) → přepadávali ze zálohy, vynikla z nich Jan Žižka
Žádné komentáře:
Okomentovat