Úspěšnost vlády: Každý z panovníků byl úplně jiný.
-Jan Lucemburský se o české země nezajímal, nepobýval v nich, pouze z nich finančně čerpal, utrácel peníze z královské pokladny v zahraničí.
-Václav IV. nastoupil po silném králi, byl neustále ohrožován výbornějším bratrem Zikmundem. Nedokázal udržet vysokou úroveň Čech, proto stagnace.
-Karel IV. Dokázal jako první český panovník být zároveň i římským císařem, z čehož plynuly mnohé výhody. Z Prahy udělala sídelní město říše, rozkvět kultury, komulace nejvýznamnějších odborníků a vzdělanců tehdejší doby. Opíral se o církev – zamezil privilegiím šlechty. Preferoval české země. Dokázal české země dovést na absolutní hospodářskou špici střední Evropy. Určoval tempo doby. Byl velmi vzdělaný, nejen jazykově, ale rozuměl nejrůznějším odvětvím. Dokázal se domluvit se šlechtou, s církví. Do Čech přinesl obrovský kapitál, navázal obchodní styky.
Žádné komentáře:
Okomentovat