5.4. Roztříštěnost Německa, Itálie

A) Německo
- v Německu se na trůnu střídali králové nejčastěji z rodu Štaufů nebo Welfů, nebyla zde však žádná následnická pravidla
- král byl volen 7 kurfišty, docházelo však mezi nimi ke korupci, častá interregna (mezivládí, kdy mandát jednoho již zanikl a nový ještě nevznikl), papež také občas korunovaci nepotvrdil, vladař se tak stal pouze králem, nikoli císařem
- výjimkou mezi králi byl FRIDRICH I. BARBAROSSA, který táhl až do Milána (pomoc „hrůzostrašných Čechů, kteří pojídali figurky dětí)
- docházelo l neustálým nástupnickým bojům a uplácení, toho využili čeští králové Přemysl Otakar I. i II.
- 13. století výboje na východ - docházelo k poněmčování Slovanů = Prusů, řád německých rytířů, na území baltských Prusů vznikl silný křižácký stát, Poláci konali proti nim odboje, roku 1410 bitva u GRUNWALDU (jako polský křižák zde bojoval i Jan Žižka), Němci byli poraženi

B) Itálie
V antice byla Itálie na vrcholu, kulturně a hospodářsky se udržela po celý středověk, udávala tón, politicky však byla slabší.
a) kulturně → románský sloh a další
b) hospodářsky → prosperovala severoitalská města, Florencie
Roku 476 nastává konec antického světa, přicházejí zde Ostrogóti a na jih Byzantinci → nastává soupeření o moc (v Benátkách je mnoho byzantských památek). Později se zde dostává germánský kmen Langobardů → ti zase soupeří o moc s papežem. Papež získává čím dál větší moc, v 8. st. mu patří dokonce papežský stát ve střední Itálii. Langobardi papeže ohrožují, proto si volí za spojence Franky → Karel zlomil jejich moc, a proto byl roku 800 korunován císařem, Itálie se stává součástí Francie. Tzv. verdunským mírem z roku 843 byla franská říše však rozdělena na 3 části:
a) západofrancká říše → Francie
b) východofrancká říše → Německo
c) území od Holandska až po Itálii → Itálie.
Od té doby to s Itálii šlo z kopce. Italské království, které zde vzniklo existovalo jen chvíli, protože každý šlechtic si zde vytvořil své panství (stát) – např. republika benátská, florentská. V čele stáli vévodové, monarchové. Již v 9.st. nastává roztříštěnost Itálie → vzniká zde množství států a státečků, každý se rozvíjí jinak,a to Itálii politicky oslabovalo.
Na jih útočilo mnoho dobyvatelů → Arabové (muslimové) dobývají Sicílii, Sardinii (zřízen emirát Čingdú), během arabské okupace ustupují Byzantinci, později byli Arabové vytlačeni Vikingy (normané), během normanské okupace jih značně trpí. Roku 1442 jih dobyli Aragonci a stává se část jejich říše.
Začíná se tak vytvářet polarita: střed+sever jsou průmyslové oblasti, zárodky renesance (Florencie, Milán), naopak jih je zemědělský (je tomu tak dodnes, existují dokonce separatistické tendence).
● Sicilské království – arabské vlivy, aragonský král
● Neapolské království – pod francouzským vlivem
● Papežský stát – náboženské centrum, papež pořádal křížové výpravy do Jeruzaléma = poutní místo křesťanů, židů i muslimů
Bohatá města severu:
a) Benátky, Janov – zbohatli z křížových výprav, z obchodu s exotickými zeměmi (Indie, Čína), hospodářský rozkvět. Námořní i vnitrozemní cesta do Indie (látky, hedvábí, koření, koberce, voňavky,…), z Benátek pocházel také Marco Polo (Milion), Lombardie
b) Milán – zbraně
c) Florencie – centrum peněžnictví, bankovní půjčky celé Evropě, počátky manufaktur v Evropě, městské republiky. Církev kupčila s vírou (odpustky), klérus nadřazen v celé Evropě ostatním – zisky hlavně do Říma.
Itálie se sjednotila až v 19. století, během tzv. risorgimenta. 1000 let se nebyli schopni sjednotit.